neděle 4. listopadu 2012

Jak se nám začalo dusit dítě, day off a ceny v Holandsku

Normální večeře jako vždy. Já, HM, HD jsme seděli u stolu, Dani byl v židličce a Sophi, která nikdy neposedí na jednom místě byla v pavoukovi. Ona totiž když je v židličce delší dobu tak se začíná prohýbat dozadu, jakoby chtěla udělat most, hlavu má nakloněnou dolů a nepřestane, dokud není z židličky pryč. Ještě že jsou u židliček speciální popruhy, jinak by vyletěla, proto ji raději HP nechávají v pavoukovi, kde takové blbosti nedělá a v klidu jí. Jako vždycky si přiběhla ke stolu, HM ji dala kousíček chleba na žvýkání a malá si to pak odfičela kousek dál a jedla a tak to bylo po dobu celé večeře. Až pak z ničeho nic začala vydávat divné zvuky, chvíli jsme na ni koukali, jestli je to jako vážně.
Ona totiž, to jsem tady ještě nezmínila, někdy kašle a vydává divné zvuky, aby vzbudila pozornost nebo si myslí, že je to hrozně funny a pak se tomu sama směje. Takže člověk nikdy u ní neví, jestli se fakt něco děje nebo to dělá naschvál. Ale za to si asi můžou HP sami. Sami před ní schválně dělají ,,hepší", aby ji rozesmáli a podobné blbiny, tak se to od nich naučila. HP, když jim došlo, že to teda asi nehraje, tak se k ní rozběhli, já jsem zůstala s Danim u stolu, někdo u něho musel být, protože malí mají taky v oblibě popadnout, co je zrovna po ruce a někdy to vypadá, že na tu věc nemůžou dosáhnout, ale pak, když se sekundu nikdo nekouká, tak už to mají v ruce. Navíc byli u ní dva, já bych tam mohla jedině nečinně stát. HD chytil malou tak, že ležela na břichu na jeho ruce v mírném předklonu, aby hlava směřovala dolů. Neviděla jsem přesně, jestli to stačilo, nebo jestli ji plácal po zádech, bylo to hrozně rychle a oni stáli ke mně zády, ale malá začala po chvíli zvracet tak jsem běžela pro něco na utření. HM volala ať přinesu talíř, když jsem přiběhla oba měli ruce plné zvratků tak to do toho hodili. Sophi už byla ok, po chvíli se zas smála, ale nám to ten večer dalo celkem zabrat.
Sama vím, co by se mělo dělat, když se dítě začne dusit, ale nikdy jsem to nedělala a když si představím, že bych s malou byla sama doma a tohle by se stalo.. Sice bych věděla co a jak, ale nejsem si jistá, jestli by to pomohlo. No nechci na to ani myslet. Hold mít někdy HP doma se vyplácí.

Další novinky k dětem: Sophi se už sama postaví, pokud se něčeho může držet, co jí pomůže. Například gauč nebo v postýlce okraj. Jednou jsem byla v kuchyni, HM šla uspávat Daniho, HD byl se Sophi v obýváku tak jsem na ně neviděla, protože jsem byla v kuchyňské části, která je za rohem. Najednou bylo nějaké divné ticho, tak se jdu kouknout a malá si v postýlce vesele stojí a HD nikde. Tak jsem se za ní rozběhla pomalu a říkala jí hlavně ať nepadá. Stihla jsem to a vzala ji. Jednou totiž jen klečela a spadla dozadu na záda, v postýlce pokud nic není tak je to ok, padá poměrně do měkkého, ale tehdy zrovna spadla na takové plastové pianko a to byla teda pecka. Mohla si vybít i dech a pak dokonce začala brečet, Sophi. která běžně nebrečí, když se bouchne. Tak od té doby se bojím, navíc, když ještě stojí, tak je to větší výška, plus ta postýlka není na šířku tak dlouhá jako na délku, tak by se mohla hlavou praštit i o okraj. HD pak přišel, že šel na záchod a poděkoval mi, že jsem ji vzala. No mohl mi aspoň říct, že někam jde nebo dát malou aspon do postýlky, která je v kuchyni ať ji mám na očích. Never mind.
Dani už dělá taky konečně pokroky, už se nepřevaluje, ale snaží se víc lézt. Taky mu teď rostou zuby, tak je ukňučený a ani nechce jíst, pořád si stěžuje. Není to s ním teď lehké. Ale předevčírem mě potěšil. HM ho nesla dát spát a vždycky ho předtím přinese, aby se rozloučil se mnou, tak jsem mu říkala good night a high five Dani? Zvedla jsem ruku a plácli jsme si :D. Takové momenty miluju :).
Zítra nebo v blízké době bychom měli jít s malými poprvé na bazén, tak jsem zvědavá :).

Day off
V muzeu
Včera jsem měla svůj day off. Domluvila jsem se s jedním španělem, že se sejdem někde v Amsterdamu. Pohledala jsem si spoje, už se v tom celkem dobře orientuju, takže no problem. Španěl měl asi 15 minut zpoždění tak jsem si zatím prošla H&M. Taky venku pršelo, tak jsem nechtěla moknout. Chtěli jsme ít kouknout do muzea Van Gogha, ale to zrovna někam přesunuli, tak jsme šli do jiného muzea, kde byl takový mix všeho: obrazy, plakáty, sochy, nábytek, dopisy, různé předměty, staré i moderní. Celkově to bylo pěkně udělané a bylo to i zajímavé. Akorát příště bych tam šla asi sama, v tomhle jsem asi divná, ale člověk si chce všechno v klidu prohlídnout, něco si o tom přečíst, ale když tam nejste sami, tak berete ohled na toho druhého, kterého některé věci až tak nezajímají, nebo třeba na něj musíte čekat, když to je naopak. Pak jsme ke konci trošku spěchali, protože španěl měl hlad a já bych tam třeba ještě chvíli byla, ale never mind. Vstup do muzea mě vyšel na 15 euro. Moc se neorientuju v cenách vstupů u nás v ČR, ale myslím, že to je dost.
V muzeu
Prošli jsme město, vysvětlil mi, kde co je. Něco nového jsem se dozvěděla.
























Na chvíli jsme si sedli do obyčejné restaurace, asi bych tomu ani neříkala restaurace, bylo to spíš takové občerstvení. A teď se dostávám k dalšímu problému, co tady je. Restaurace tu jsou šíleně drahé. V tom občerstvení jsem si dala malou mini colu, takovou tu malou plechovku - 3 eura, dále salát se sendvičem - 5 euro. Takže 8 euro, což je nějakých našich 200 téměř za nic. Navíc jídlo tady není moc dobré. To říkají všichni. O Holanďanech se běžně říká, že na vaření dobrého jídla vyloženě kašlou. Říká se, že jí, aby žili a nežijí, aby jedli a jde to vidět. Můžu to jen potvrdit. Možná v normálních restauracích je jídlo dobré, musím to ještě otestovat. Ale musím říct, že v normální restauraci tady dáte 8 euro jen za obyčejné jídlo, jako jsou těstoviny s něčím nebo nějaké rizoto, samozřejmě bez pití.
Když k tomu všemu připočtu, že cesta do Amsterdamu mě vyjde na cca 2.50 (bus), 4.20 (vlak) a 2.50 (tram) = cca 10 euro, tak mě celý výlet vyšel na 33 euro = cca 825 Kč, a to jsem si jen zajela do muzea a zašla na obyčejné, ne moc chutné jídlo, protože jsem tam byla celý den.
Obchod

Člověk si pak rozmyslí, jak často si do Amsterdamu zajede. Já to vidím momentálně tak max. 1x za týden. Když člověk vidí ty ceny v eurech tak mu to nepřijde tak strašné, nejsme na to zvyklí, ale když si to přepočítá, je to celkem mazec. A utratit přes 800 Kč za den mi přijde dost. Chci si tady něco ušetřit, takže se budu ,,omezovat" takhle. To mě taky vede k dalšímu důvodu, proč jsem u své rodiny i přes ty nároky a věci, co se tady děly. Vidím pořád v tom pozitiva:
Mám volno jeden den v týdnu = 1 den v týdnu, kdy můžu někam jet, ale taky něco utratit.
Pracovala jsem/ budu pracovat zase víc než by au pair měla, ale dostanu o něco víc kapesného.
Prostě nepochopím, že au pair má dostávat 300 euro měsíčně. Za to bych si takových výletů do Amsterdamu udělala max. 10. A to nepočítám, že člověk si potřebuje koupit nějaké oblečení, nějaké hygienické potřeby. Rodina taky nekoupí všechno, občas máte chuť na něco dobrého, tak si taky zajdete koupit něco sami.
A taky pokud se člověk chce jít bavit někam do klubu, tady vstupy stojí kolem 10 euro a více. Jinak lidi, chodí do hospod, kde vstup sice není, ale v hospodě si nezatančíte že.. Taky bary tady bývají přecpané a netančí se tam. Takže pokud se chceš jít bavit a zatančit si, zaplať si kolem 300 Kč vstup, plus samozřejmě útrata za pití.. Což je pro mě nepředstavitelné, doma u nás jdu se 300 Kč do baru, zatančím si a stačí mi to na pití i na to, abych si zaplatila taxík domů, haha.

Například cola v obchodě 2 litry stojí přes 2 eura = přes 50 Kč.

Nevím, jak to je tady s platy, možná to pro ně není zas tak hrozné, musím to ještě pozjišťovat, ale vím, že třeba v takovém mekáči lidi dostávají cca stejně jako u nás, kolem 50-60 Kč za hodinu, což mi přijde šílené vzhledem k cenám jaké tady mají.

Ještě nakonec, aby to nevyznělo, že jsem u své rodiny jen kvůli penězům. Děti miluju. Rodiče jsou ok, přátelští, pokud zrovna neintrikujou a to dělali během prvních dvou týdnů dost, tak jsem z toho byla špatná. Napíšu o tom ještě samostatný článek, ale ne teď a asi ani ne v nejbližší době. Prostě jednou, až to uvidím více s odstupem času a až mi bude úplně jedno, kdo si to tady přečte. Taky mi jinak vždycky ve všem poradili, zařídili, co bylo třeba.
Říkají, že mi věří a můžou přede mnou otevřeně mluvit, ale nikdy nemůžu vědět, co o mně říkají před ostatními a navíc se mi nelíbí, jak se třeba k Nině zachovali. Ale o tom vážně až někdy jindy. S HM když pominu vše ostatní, jsme spíš kamarádky, normálně si můžem popovídat, taky si zajdem na kafe, když jdem na procházku s dětmi. Na bazén chce jít taky se mnou a ne s Ninou. Dokonce mě jeden den, když teď pracuju až od půl 4, vyzvedla dříve a jeli jsme na kafe i s dětmi si sednout a taky se trochu projít do parku. Já jsem byla ráda, že jsem vypadla z bytu a navíc se to nedalo brát ani moc jako práce.
Nina o tom nic nevěděla. Nabídla jsem se HM, že mě nemusí vysazovat u bytu, že tam dojdu, že může jet normálně před jejich dům. Ale ta mi řekla, že má problém, že má doma žárlivou osobu, která by to nepochopila. Ninu! Taky bych asi nechápala, proč HM jede raději s druhou au pair na kafe a projít se s dětmi mimo její pracovní dobu, když já pracuji a můžu jet s ní. Vím, co se jim na Nině nelíbí. Upřímně já bych ji asi ke svým dětem taky moc nechtěla. Vzali ji zpět jen proto, že neměli na výběr, španělka nebyla vyhovující a já jsem nechtěla dělat každý den 11 hodin celé dny. Kdo by taky chtěl?
Na jednu stranu jsem ráda, že mě HP mají (nejspíš) rádi a nadržují mi, ale to s Ninou mě pořád mrzí, i když si za to může sama. Nechci z Niny dělat špatného člověka. Je určitě hodná, ale má dost svých problémů, od kterých se nedokáže odprostit, když je s dětmi a ti malí to vycítí víc než dospělý. Třeba má malého na klíně, ten kouká na pohádku, směje se a ona sedí a mračí se, jen ho drží.. Není ani moc společenská. Nechci až to zní jako, že jsem proti ní, ale podle mě se na práci au pair, nebo spíš v jejím věku nanny nehodí. A sama by byla raději doma s rodinou, ale tady si prostě vydělá víc tak je raději od nich pryč a nešťastná. I HP jí říkali, že až je raději doma s rodinou a šťastná, i když si vydělá míň, ale ona ne.. A nepřijde mi, že by tam s jejich platy nepřežila. Myslím, že ji její rodina trochu i využívá. Posílá většinu peněz jim domů. A není to jen na potřebné věci. HP mi teď něco říkali, že šetří synovi na auto, že nechápou, proč raději nešetří na něco rozumnějšího.  Nechápu to ani já, ale je to její život a nikdo jí do toho nemůže mluvit. HP taky nemůžou brát ohled na její problémy, mají svých dost,  musí brát ohled hlavně na děti, ať jsou šťastné a nejsou si jistí, jestli s Ninou to bude po delší době ok. No je to těžké.

Fotky z Dam Square:



Žádné komentáře:

Okomentovat