sobota 1. prosince 2012

Jak se týdenní dovolená v ČR změnila v útěk od hostfamily



aneb jak to taky může dopadnout

Nikdy nemůžete počítat s tím, že budete ta lucky one, co trefí na dobrou rodinu, i když se na skypu zdají skvělí. Musíte počítat s tím nejhorším možným scénářem.
Většina holek tak jako já předtím, popisuje na blozích jen to dobré, zmíní pár drobností, ale to ostatní - horší si většinou nechávají pro sebe. Někdy to je proto, aby nepřidělávaly starosti svým blízkým, kteří čtou taky blog, někdy se bojí, že by to mohla nějakým způsobem zjistit HF, každý má své důvody.

Pokud jste au pair, můžete mít good experience, ale taky tu bad one. Já narazila na pár blogů se špatnými zkušenostmi, s rematchi, myslela jsem si, že jsem připravená na to nejhorší. Ale dokud nejste sami v té situaci, tak můžete přečíst tolik blogů a rad, kolik chcete, ale pokud v té situaci nebudete přímo, tak si jen těžko představíte, jaké to může být - v cizí zemi, kde neznáte nikoho, kdo by vám mohl pomoct. Můžete o tom říct vaší rodině a přátelům, ale jak vám oni pomůžou, když jsou daleko. Můžou vám říct přijeď domů, ale vy jste někam jeli jako au pair, abyste nebyli doma a nechcete to vzdát jen proto, že jste poprvé narazili na špatnou rodinu. To se může stát každému. Takže musíte se s tím prostě poprat a hledat možnosti, jak tuhle situaci vyřešit.
Já taky nechtěla nikoho zatěžovat, každý máme svých problémů dost a taky jsem se ,,bála“, že by naši mohli podniknout záchrannou výpravu do Holandska „we’re going to save you“. Chtěla jsem si to vyřešit sama, podle svého..

Po měsíci tady jsem to nechtěla ,,vzdát“, i když to bylo těžké, snažila jsem se vydržet, zvládnout to a zkusit to s nimi ještě jednou, i když mi většina lidí říkala, že si myslí, že nejsou normální, a oni – HP - se mnou vy*ebali ještě víc. Jediné možné řešení bylo najít si novou rodinu a nebo jet domů. Jet domů jsem nechtěla. Nechtěla jsem, aby mě jedna blbá zkušenost odradila od celé au pair thing. Taky jsem musela koukat na peníze. Jediné řešení bylo najít si novou rodinu v Holandsku, rychle během dvou týdnů. U té stávající jsem to nevzdala, jen jsem zjistila, že to s nimi nejde dál, i když dělám, co můžu, že mě budou akorát využívat víc a víc.

O hodně věcech jsem se zmínila v předešlých článcích, ale abych doplnila věci, které jsem vynechala tak se budu muset v něčem trochu opakovat a celkově to shrnout.

Předtím, než jsem přijela, jsem měla s rodinou 2x delší skype, plus jsme si poslali hodně emailů - o dětech, o nich, o prac. době, o penězích, o všem důležitém atd. Zdáli se jako fajn rodina, podmínky vypadaly dobře, všechno bylo jasné.
Řekli mi, že v říjnu to bude více busy, ale že od listopadu tady budeme dvě au pair takže budeme pracovat napůl a mít dost volného času na kurzy apod. Měla jsem za to dostávat plat 600  euro/měsíčně. Rodina mi taky řekla, že už měli/mají au pair, což bylo pro mě taky důležité při rozhodování. Říkala jsem si tedy, že ví co a jak..

Když jsem přijela, byla tady stávající au pair Nina a tehdy jsem zjistila, že to vlastně není au pair ale nanny. Bylo jí přes 40 takže se do kategorie au pair nemohla počítat - taky kvůli dalším pravidlům.
Rozdíl mezi nanny a au pair je takový, že au pair může být mladý člověk cca do 26 let, bezdětný, svobodný atd. Podle pravidel au pair není brána jako práce, ale jako druh studentského pobytu nebo něco v tom smyslu. Tudíž se na práci au pair většinou nevztahují ani daně. Pro au pair platí, že je zodpovědností rodiny jí poskytovat stravu a ubytování jako členu rodiny a týdenní kapesné. Na oplátku za to se au pair stará o děti a pomáhá v domácnosti. Nanny je ale dospělá ženská, která si ubytování a jídlo má hradit sama. Je to bráno jako práce jako je každá jiná, nevztahují se na ni výhody au pair, takže nanny většinou dostává plat za odpracované hodiny jako běžný zaměstnanec.

Nina odjela a já začala pracovat full time, každý den jsem pracovala téměř 11 hodin. Nestarala jsem se jen o děti, zahrnovalo to veškeré domácí práce. HM i HD byli doma. HD pracoval z domu, tudíž většinou nepomáhal a my se s HM staraly napůl o všechno. To, že Hm byla doma, pro mě znamenalo, že mi stála pořád za zadkem. Sedla jsem si jen občas na chvíli, když jsem měla hotovo všechno, co jsem měla udělat, abych si vypila kafe – většinou když malí spali. Jinak bylo pořád co dělat a když HM viděla, že nemám co dělat, protože jsem stihla rychleji to, čím mě zaúkolovala tak  prostě přišla a dala mi další úkol. Někdy jsem i chystala oběd na další den. Takže jsem měla pořád co dělat.
Jedla jsem 2x denně. Normálně nesnídám, ale vezmu si během dopoledne něco na svačinu. Tam jsem přišla ráno do práce a moje první jídlo byl až oběd a pak po 6 hodinách večeře. Mezitím jsem neměla čas si udělat svačinu nebo něco vzít, protože mě HM úkolovala all the time.
Po 11 hodinové šichtě jsem přicházela na byt po 19:00, byla jsem vyřízená, neměla jsem sílu znovu uklízet celý byt a nějak se pořádně zabydlet. Usínala jsem brzy a ráno vstávala zase v 7, abych před 8. byla v práci.
Po pár dnech mi HP oznámili, že Ninu už nechtějí, že přijede jedna au pair - španělka. Španělka přijela na dva víkendy. Mezitím se zabydlela v bytě a měla ve volnu za úkol sbalit všechny Nininy věci, že je Hp prý pošlou Nině domů do Rumunska. Taky mi řekli, že budu mít stále svých 600, ale španělka jen 450, protože si prostě jen tolik řekla. Nemyslete si, že já si řekla, že chci 600 měsíčně. Zeptala jsem se HP, kolik mi nabízejí a oni mi tolik prostě nabídli. Chtěli po mně, abych před španělkou neříkala nic o tom, kolik dostávám. Mluvili o tom se mnou několikrát, takže nemohlo dojít k omylu. Dokonce mi říkali, že mi slíbili těch 600 než jsem přijela tak to nechtějí měnit a chtějí mi to nechat tak, jak bylo řečeno. Říkala jsem si ok, jejich věc. Navíc i když tam španělka byla pořád bychom dělaly obě víc než au pair dělat má takže peníze navíc jsme si pořád zasloužily.
Pak zjistili, že jim španělka nevyhovuje. Na ten den si pěkně pamatuju, přišla jsem a oni mi oznámili, že nechtějí Ninu zpět, ale že nechtějí ani španělku, že budu dělat znova celé dny a pořád bez volna. Ano bez volna. To znamená každý den 11 hodin denně. Nějakou dobu se to tempo dá zvládat, ale po pár týdnech je to na hlavu, natož pracovat takhle 9 měsíců. To snad každý pochopí. Člověk je pořád zavřený doma a jen chodí do práce, přijde domů večer po celém dni utahaný a má sílu max. na to jít spát. Lidi takhle nepracují ani normálně, natož au pair, která by měla dělat 30 hodin týdně a která nejede někam jen proto, aby pracovala a vydělávala (to může doma), ale aby se něco nového naučila, poznala nový stát, nové lidi etc.

Taky mi začali vysvětlovat, proč jim španělka nevyhovuje. Psala jsem o tom v minulých článcích, ale co jsem nenapsala bylo, že mi to chtěli ukázat na kameře. Seděli jsme v kuchyni a HD mi vesele řekl: ,,Můžeme ti ukázat, jak dlouho snídala, jestli chceš.“ Seděla jsem a nechápavě jsem na něho čuměla, nevěděla jsem, jestli jsem mu náhodou blbě nerozuměla a on začal ještě veselejším tońem: ,,Máme kamery tady a tady,“ ukazoval mi jednu v kuchyni a jednu v obývací části.
Takže i mě celou dobu monitorovali bez toho, abych o něčem věděla. Myslím, že to je dokonce ilegální natáčet někoho bez jeho vědomí.. Navíc představa a pocit, že vás někdo sledoval každý den celou dobu na kameře bez toho, abyste o tom věděli, nevím, jestli si to dokážete představit. Říkala jsem si, že ještě že jsem byla taková poctivka a vše dělala podle jejich přání a pokynů a nic neflákala, jinak bych letěla taky dávno.. To jsem nevěděla, že by to pro mě bylo o moc lepší a netušila jsem, jaké španělka měla štěstí, že ji nechtěli :). Ještě já blbá si myslela, že to v rohu místnosti jsou čidla od alarmu.. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohly být kamery.
Došla mi slova, šla jsem po práci zpátky na byt. Sedla si, uvědomila si, co se dneska stalo, to s prac. dobou, že chtějí, až dělám bez volna.. to s kamerami..  koukla jsem se na svoje bolavé, červené vysušené ruce od všech těch svinstev, těch chemikálií, které jsem musela používat na jejich přání a už jsem to nevydržela a rozbrečela se jako malé děcko.
Pak jsem dokonce měla strach, že by nějaká kamerka mohla být i v bytě. Člověk nikdy neví..

Na druhý den jsem řekla HP, že nemůžu pracovat v kuse, že ani normální lidi takhle nepracují - bez volna. Nezbývalo jim nic jiného než nechat přijet Ninu. Ona totiž vůbec nevěděla o tom, že ji už nechtěli. Nechali si otevřená vrátka a čekali až do posledního dne, kdy byl její zpáteční let, aby jí napsali jejich rozhodnutí. A tak se Nina vrátila. Hp měli se mnou talk o věcech od Niny.
Řekli mi, že její věci jsou pryč a že nechtějí až jí říkám něco o tom, co se tady dělo, že to zůstává mezi námi a jí prostě řekli, že se někdo dostal do bytu zatímco byl prázdný a vzal jí její věci. Takže by se dalo říct, že jí ty věci prostě ukradli, odcizili, i když si je nenechali a vyhodili je nebo kdoví, co s nimi udělali... Dokonce to nejprve chtěli hodit na španělku, že ty věci vzala OMYLEM. Ale to by museli říct Nině o tom, že tady vůbec nějaká španělka byla. Takže Nině nakecali, že neví co a jak se s jejími věcmi stalo.
Aspoň to mi řekli, že jí řekli.

Nejhorší je, že jsem si myslela, že mě mají rádi, ale jenom se přetvařovali. HD mi dokonce několikrát řekl, že mě považuje za člena rodiny a za starší sestru malých, že mě mají rádi. Hm mi dokonce nabízela, že bych tady mohla zůstat na delší dobu a normálně tady chodit na vysokou, říkala mi, že když se na mě koukne tak vidí sebe v 19 a takových věcí mi řekli spoustu. Mazali mi med kolem huby a já debil jsem jim to žrala, ale teď vidím, že to říkali jen proto, aby to na mě nahráli, abych já je měla ráda a skákala, jak oni budou pískat.
Nikdy jsem se jako člen rodiny necítila. Ze začátku spíš jako kamarádka HM, pak ani to ne. V soboty, kdy k HP přicházela na večeři sestra HD s dětmi, mě dokonce posílali domů na byt, že prý pro mě už nemají ten den práci, že mám jít. Pěkný člen rodiny..

Zatímco tady byla španělka tak jim řekla o podmínkách na apworldu (podmínky pro au pair přímo v Holandsku). Z toho vyplynulo, že oni o nich předtím vůbec nic nevěděli. Já měla za to, že věděli, když mi řekli, že mají au pair, která u nich byla skoro rok. Navíc která rodina si hledá au pair, když ani neví, co to au pair je a co to obnáší?? Nevěděli o ničem. Dokonce ani o tom, že mě mají povinnost zaregistrovat v Holandsku pokud tu budu déle než 3 měsíce, abych tady byla legálně. O tom jsem jim řekla až já, když jsem si to sama našla na netu, protože mi tam něco nehrálo. Já tam teda nechtěla být ilegálně už jen z toho důvodu, abych pak neměla problémy s vyhoštěním a abych se pak vůbec dostala bez větších problému do USA, kam jsem chtěla původně.
Nebo HP o té registraci spíše věděli a prostě na mě chtěli ušetřit. Vždyť oni sami museli nejlíp vědět, jak to tam chodí, když sami se do té země přistěhovali cca před 10 lety.

Nina se vrátila a oni přišli s tím, že napíšeme smlouvu na listopad a na prosinec. Říkala jsem si, že to je dobrá věc. Budu vědět co a jak a hlavně budu mít jistotu, budu mít něco v ruce, čím se můžu případně bránit. V listopadu jsem měla dělat celkem 24 hodin týdně za 400 euro měsíčně, protože mi řekli, že není možné abychom pracovaly s Ninou dohromady, že je nepřátelská vůči ostatním lidem.
V prosinci ale že to prý zkusíme já a Nina dohromady a budu pracovat 54 hodin týdně, ale dají mi 600 euro měsíčně. Podle ap worldu bych měla pracovat max. 30 hodin týdně za min. stanovený plat 300-340 euro. Říkala jsem si 2x tolik hodin, 2x tolik peněz, aspoň si něco vydělám. To všechno jsme sepsali a podepsali.

V polovině listopadu přišli s tím, že teda není možné ani v prosinci, abych pracovala společně s Ninou. Už neuváděli jako důvod to, že je Nina nepřátelská, ale prý protože zkrátka najednou u nich není co dělat, že to Nina zvládá dopoledne a že budu pracovat těch 24 hodin jako v listopadu, ale nedají mi 400 euro jako v listopadu, ale dají mi tolik, kolik mám dostat podle ap worldu (300-340 euro/měsíc). A hd začal počítat, že budu pracovat méně než 30 hodin takže mi dají méně než 300 euro, což je povinné minimum a pod tu částku jít rodiny prostě nemůžou. Zírala jsem na něj jak debil. Ze slíbených 600 euro měsíčně jsem se dostala pod 300 euro měsíčně. Řekla jsem mu, že pokud se chce dívat na pravidla tak ale že 300 je minimum a je jen jejich věc, jestli těch 30 hodin využijí nebo ne a taky jsem mu řekla, že ale v pravidlech je taky placení pojištění atd., které mi oni tady ani nezajistili. Že nemůže koukat jen na to, co jemu hraje do karet. A začala diskuse na hodinu. Hd mi začal dokonce jmenovat, že mi musí platit byt, jídlo, vodu, internet, že Nina si platí vše sama. U zaměstnání au pair je normální, že rodina poskytuje stravu a ubytování au pair za práci a k tomu jí dává kapesné za odvedenou práci týdně.. Oni mi to teď vyčítali, všechno. Vyčítali mi to, na co jsem měla jako au pair právo. Taky mi vyčetli, že Nině koupili pití – čistou vodu a že ona jim dala za to peníze, i když jí říkali, že to je ok.. a takových příkladů mi dali nespočet a já se cítila jako bych od nich chtěla něco navíc, něco super, ale přitom to byla jejich povinnost poskytnout mi to a navíc to bylo jen to základní.. Taky mi začali vyčítat, že jsem se jich teď každý den ptala na něco.. Jeden den, že jsem chtěla vytisknout letenku, další že jsem se zeptala, jestli je možné abych v prosinci dostala výplatu na dvakrát a ne jen na konci měsíce.
Na vše jsem se jich zeptala vždycky hezky jakože jestli to je možné, jestli to není problém pro ně.. Očividně byl, přitom to byl detail, věc na 5 minut a oni mi nejprve řekli, že to je ok, chovali se normálně a pak ten večer mi to vyčetli všechno zpětně, že prý pořád po nich něco chci. Nevěřila jsem tomu, co od nich slyším. Uvědomovala jsem si, jak se mnou vy*ebali a jací vůbec jsou. V hlavě mi běhala jedna myšlenka za druhou..

A proč jsem chtěla vytisknout letenku? Na konci listopadu jsem se vracela domů, protože jsem chtěla oslavit svoje 20. narozeniny s rodinou a přáteli, navíc na Vánoce jsem měla být s Hp tak jsem si říkala, že to je ideální čas jet domů aspoň na ten týden.
Plus jsem si potřebovala zaplatit zdravotní pojištění, které mi měla platit hostfamily tady, ale neplatili mi ho a já tím pádem měla jen cestovní pojištění a musela jsem se vrátit domů doplatit si zdravotní za říjen a listopad v čr a taky si zaplatit pár dalších měsíců dopředu. S tím taky HP souhlasili, ale pak to začali vytahovat, že jedu domů, i když jsem původně neměla. Zapomínali na to, že tam jedu hlavně kvůli pojištění, které mi oni měli platit, ale neplatili.

Mimochodem kdybyste chtěli vědět, jak to bylo přesně s tím jídlem.. U rodiny jsem měla v říjnu obědy a večeře, v listopadu jen večeře. Jinak mi týdně koupili na byt čistou vodu, 1 toastový chleba, 1 máslo, balíček sýru a balíček salámu a tím to končilo. Když jsem měla day off tak první týdny, když tu byla španělka tak mi po ní poslali večeři na byt. Po tom co odjela, jsem během day off od nich neměla nic, jen chleba a ty další věci na bytě. Takže podle nich bych měla u nich mít teplé večeře a normálně žít jen z chleba, vody a něčím na tom, každý den, 9 měsíců. Bála jsem se říct o něco víc, protože už i tak se na mě dívali jako bych je okrádala o peníze. I když jsem chtěla obyčejnou vodu. Několikrát jsem od nich slyšela, kolik je stojí jedno kafe, které jsem si u nich za den udělala. Pozor 50 centů!! V restauraci bych za něj dala přes 2 eura :). Takže jsem se každý den cpala chlebem s máslem a stejně jsem si šla koupit do obchodu většinu jídla, které jsem měla mít poskytnuto u hp, ale musela jsem si ho kupovat z kapesného, protože kdo by vydržel 9 měsíců jíst chleba s máslem a se salámem nebo sýrem na tom? Jednou jsem byla na skypu se segrou, měla jsem namazaný chleba s máslem a na tom jen jedno kolečko salámu a ona se mě zeptala, proč si tam toho nedám víc. Nemohla jsem, neměla bych co si dát na ostatní krajíčky chleba, jedině si to koupit, ale potřebovala jsem taky šetřit peníze.
Navíc někdy večeře u hp byla ve stylu, jedna plněná paprika a ne tak jak to máme my, že byla plněná masem v husté rajské omáčce a s rýži okolo. Paprika byla plněná rýží s malými kousíčky masa a to bylo vše, jedna paprika na večeři. Měla jsem hlad, cítila jsem, že nemám plný žaludek pořád, kupovala jsem si později dost věci za své peníze. Jedna au pair se strašně smála nad tím, jak jsem si vychutnávala hamburger po 6 týdnech skoro bez masa, přišlo jí to hrozně vtipné, tak si asi umíte představit mou situaci :D. Na začátku jsem si říkala, že to bude fajn, že jí Hp zdravě. Neuvědomila jsem si, že když nebudu jíst 6 týdnů normální maso, že to nějak pocítím. Doma jsem ho měla stejně tak 1x, 2x týdně, ne moc. Ale dokud to člověk nezkusí, tak si to asi nepředstaví.

Po tom co mi oznámili znovu změnu podmínek, říkala jsem HD, co ta smlouva.. co jsme podepsali na listopad a prosinec, jestli to nic neznamená? Řekl, že ne. Že v životě nemůžu počítat s ničím, ani se smlouvou!
Takže i když jsem měla smlouvu, znamenala pro ně velké hovno. Dokonce hd začal být arogantní, když jsem se dovolávala svého práva podle smlouvy, začal říkat, že jestli chci až si v prosinci klidně přijdu dřív, že mi dají 600 euro za to, že budu u nich sedět a pít kafe, protože nebude co na práci.

Promluvila jsem si o tom s jednou au pair tady, když jsem jí to vykládala tak na mě zírala a nechápala vůbec nic. Řekla mi, až si hned najdu jinou rodinu, že takhle to dál nejde, že jsem tady přijela za urč. podmínek, podle kterých jsem se rozhodovala, jestli práci přijmout nebo ne a teď jsou podmínky úplně jinak a navíc to jejich chování..
Cítila jsem, že jim už znovu nemůžu věřit. Na druhý den dělali jakože nic.. vůbec jsme o tom nemluvili. Atmosféra ale byla hrozná.
A Nina byla další člověk, který se uměl přetvařovat. Ke mně se nikdy nechovala špatně, dokonce jednou když jsem šla ven večer a říkala jsem jí, že už odcházím a goodnight, tak zvedla palec nahoru jakože mi to sluší. Ale když jsem byla s HP sama tak mi říkali, že o mně říká špatné věci. A některé věci HP prostě jinak vědět nemohli, jen od ní. Takže jsem byla i na bytě pod dozorem. HP věděli, v kolik jsem odcházela někam, v kolik jsem přicházela, všechno.. Dokonce 3 dny před mým odletem HD přišel s tím, že Nina si zase stěžovala, že prý jsem prala v pračce jen jeden svetr (což nebyla vůbec pravda). Nemohla to vědět, kdy byla přes den v práci. Hádám, že si to odvodila z toho, že viděla večer, jak přišla jeden svetr pověšený na sušáku. Já pitomá vždycky během dne průběžně nebo než jsem šla do práce uklízela suché věci ze sušáku, aby tam ona měla místo, jak přijde a ona na mě takhle..

Za necelé dva týdny jsem měla jet domů na týden a rozhodla jsem se, že už to tak nejde, že nemůžu být na ně ,,hodná“ a skákat podle nich, když oni nerespektují pravidla, očividně ani zákony, protože jsem si dost jistá, že natáčet někoho bez jeho vědomí je ilegální a taky vyhodit něčí věci.. to je jako krádež.. Nechtěla jsem s nimi mít už nic společného. Taky jsem se bála, že až odjedu domů na týden, že mi prostě napíšou zprávu, ať už se nevracím (o to nic), ale bála jsem se že udělají to samé s mými věcmi jako s těmi od Niny – vyhodí je sprostě. Byla jsem vždycky hrozná poctivka a pocity se ve mně mísily.

Pořádně jsem nevěděla, jak to řešit. Měla jsem zaplacenou zpáteční letenku, nešlo to změnit. Má rodina ani přátelé nevěděli o tom, že se vracím domů na týden. Mělo to být pro ně velké překvapení. Nevěděli taky nic o tom, v jaké jsem situaci. Měla jsem našetřeno akorát dost na to, abych zaplatila letenku, cestu domů vlakem a zpátky a taky pojištění na pár měsíců. Musela jsem něco rychle vymyslet.

Podle pravidel na ap worldu bych rodině měla dát dva týdny na nalezení nové au pair, ale jelikož tady Nina byla a oni tady měli au pair tak bych je nenechala v šlamastice, protože  pořád měli au pair. Navíc taky za těchhle podmínek by asi odešel každý hned bez toho, aby koukal na co mají nárok. Tak jsem se rozhodla že budu hledat novou rodinu v Holandsku, ke které bych se mohla vrátit zpátečním letem a stávající rodině jsem nic neřekla.

Měla jsem strach, jak vezmu všechny své věci vzít znovu do čr, protože tady jsem přijela autobusem, kde bylo povoleno 30 kg ale ani mi nevážili kufr a je dost možné že jsem měla víc, ale tehda jsem to neřešila, protože za nadváhu byly minimální příplatky. Taky mi naši poslali nějaké oblečení balíkem a něco jsem si koupila.. Nevěděla jsem, jak to vyřešit. Nakonec jsem se naštěstí vlezla do váhového limitu. Předtím jsem, ale vyhodila dvoje boty, které by mi už stejně dlouho nevydržely a pár dalších věcích. Nějaké čisté bloky jsem darovala jiné au pairce atd.
Měla jsem zaplacenou taky letenku zpátky.. proto jsem se snažila najít co nejrychleji rodinu někde v Holandsku, abych ty peníze nevyhodila.. Navíc neměla jsem našetřeno dost na to, abych si zaplatila poplatky na USA, kdybych tam chtěla jet teď místo toho.
Mluvila jsem osobně asi se 3 rodinami, ale u všech to byly případy, že bych si je nikdy nevybrala za normálních okolností. Pokud bych je brala teď, bylo by to jen kvůli tomu, abych se vrátila do Holandska, a to jsem nechtěla. Říkala jsem si, že je lepší být doma a relativně happy a ne v zahraničí nešťastná.
Hp jsem o tom nic neřekla taky proto, že jsem se bála, že by mi nezaplatili ani za listopad, za který mi měli dát peníze před odletem. Hrozně moc jsem se bála. To už bych byla úplně bez peněz.
Předtím jsem do práce chodila ráda, s úsměvem. Po tom všem jsem to tam nesnášela a jen počítala dny do odjezdu a taky se snažila rychle najít novou rodinu.
11 dní před mým odletem domů si to HD napochodoval do bytu s nějakými cizími lidmi, že prý hledají free room, tak jim jde ukázat byt. A já si jen říkala, jestli si ze mě už vážně dělá prdel?? Nevěděli si už (s prominutím) v řiti rady, jak by mohli získat prachy nebo je ušetřit.
Podle toho, co jsem postřehla, tak se měli nájemníci nastěhovat na začátku prosince. Pro mě by to teda znamenalo zamykat si pokoj pokaždé, když bych šla jen do sprchy, na záchod nebo do kuchyně, protože člověk nikdy neví. Navíc šikovnější člověk by si se zámkem poradil lehce, zatím co bych byla pryč.
Začala jsem zkoušet všechno, abych si našla novou rodinu – webové stránky, skupiny au pair na fb, všechno co šlo.. Když se au pair ptaly, proč měním rodinu, tak jsem rozepsala je tři body – to se smlouvou a jak se ve svém životě nemůžu na nic spoléhat, problém s jídlem a kamery a všechny reakce byly stejné: Jesus, Oh no I’m so sorry, it’s terrible etc.
Taky teď chci poděkovat všem, co se mi snažili nějakým způsobem pomoct! Posílali mi informace o nějakých rodinách, nebo třeba jen poslouchali a mluvili se mnou o tom, co se děje! Moc mi to pomohlo! Patří vám všem velký dík!! :)

18. listopadu jsem měla 1. osobní pohovor. Rodina se mě samozřejmě ptala na moji situaci. Hodně je to zaskočilo. Dokonce mi sami řekli, že si myslí, že mám one of the worst experience I could have. Objasnili mi taky více situaci s pojištěním a registrací. Pokud je au pair u rodiny více než 3 měsíce, rodina ji musí registrovat a  s tím je spojené i placení pojištění. Za registraci a pojištění se dost platí, takže mí HP chtěli na mně ušetřit i za tohle a já bych tu prostě byla nelegálně. Než jsem přijela, tak mi nakecali, že tady přímo pojištěna být nemusím. Věřila jsem jim to, když už měli ,,au pair“. Myslela jsem, že teda ví, jak to chodí.

Snažila jsem se být v pohodě, v klidu, nestresovat se. A přes den se mi to relativně dařilo, ale svoje tělo člověk prostě neovlivní. Ten stres se na mě začal projevovat i fyzicky. Nemohla jsem usnout, pocity na zvracení, svíral se mi žaludek, hlavně když jsem byla v práci.

Několik au pair a jedna HM, s kterou o mé situaci mluvila má kamarádka, a to nevěděla úplně celou story, mi dokonce samy řekly, že bych u rodiny měla vydržet, aby mi dali peníze, vzít si je, jet domů, přijet k nové rodině a HP nahlásit. Věděla jsem, že tohle je vážné, ale nikdy mě nenapadlo, že bych je měla někam nahlásit. Taky jsem se bála, že z toho vzejdou další problémy pro mě, že se mi HP budou chtít nějak pomstít, protože by pravděpodobně nesměli mít už nikdy au pair a byli by možná nějak potrestáni. Taky jsem si říkala, že jim můžou zakázat mít au pair, ale mě si našli přes net, ani mě neměli v úmyslu registrovat, takže nikdo neměl tušení, že jsem tady byla a oni mohli to samé udělat znovu. Takže by jim nahlášení stejně nezabránilo mít au pair. Měla jsem z toho strach.

Během té doby se o tom dozvěděli i mí rodiče, protože nevěděli, že přijedu domů (mělo to být překvapení) a chtěli mi poslat něco na narozeniny, tak jim segra musela říct, že nic nesmí posílat na tu adresu, co měli, že už tam nebudu. Snažila jsem se jim to vysvětlit tak, že o nic nejde, aby se nebáli. Řekla jsem jim, že to je prostě jak s normální běžnou prací, že když člověku práce nevyhovuje, tak si taky hledá novou.. že to je normální. Ptali se mě, jestli nechci přijet domů a já jim říkala, že ne, že se mi ještě ani nevrátily ty peníze, co jsem do toho tady vrazila. Lepší bylo najít novou rodinu a zkusit to znovu. Nechtěla jsem to vzdát jen kvůli tomu, že moje první au pair zkušenost byla ta špatná. Chtěla jsem začít znovu. Taky jsem si tady celkem zvykla, našla si konečně nějaké kamarádky a musela bych to tu všechno nechávat. Navíc tady taky byl problém se zaplacenou zpáteční letenkou a s kufrem.

Bohužel se mi nepodařilo najít normální rodinu. První, kteří se zdáli fajn, nakonec dali přednost Američance se 4 letou praxí, protože chtěli, aby au pair učila malou anglicky.
Druzí měli doma takový binec, že to bylo i na mě moc, navíc 4 děti, single dad a o pojištění a těchhle věcech nevěděli nic, takže bych u nich byla zase jen 3 měsíce legálně a pak už ne. S třetí rodinou jsem strávila nejvíc času. Dvě děti, chlapeček v pohodě, ale holka byla malá diktátorka. Pro vaši představu co malá dělala. V autě seděla za mnou a kopala mi do sedadla; dávala mi podržet pastelky, ale říkala, že se nemám hýbat a že hlavně nesmím nic kreslit; nastavila mi ruce tak, aby mi tam vsypala bonbony a přitom mi říkala, že si nesmím ani jeden vzít; když jsme se šli projít, zavolala na mě, sedla si na schody a hodila před sebe boty, tak jsem jí je obouvala a ona něco říkala.. Já ji nerozuměla tak mě začala plácat rukou po hlavě atd. Kdybych byla v Anglii a oni uměli mluvit anglicky tak bych do toho možná šla, ale takhle anglicky neuměli malí nic a když jsem řekla holce it’s not nice.. tak nevěděla ani co jí říkám, takže bych s ní nemohla ani nijak zapracovat co se týče chování a to by bylo dost blbé.

Zůstala jsem tedy bez rodiny. Rozhodla jsem se, že tedy zpátky už nepoletím, neměla jsem ani kam a že zůstanu doma. Počkám si měsíc na USA, možná déle, seženu si brigádu nebo to prostě nějak s penězi vymyslím. Po tom všem jsem toho stejně nelitovala. Nebylo to nic, co bych nemohla přežít, musela jsem jen být silná. Vzala jsem si z toho zkušenost a posunula se dál.

Poslední pracovní den jsme se s HD domluvily, že mě vyzvedne v 7 ráno a odveze na letiště. Ptala jsem se ho na plat, čekala jsem, že mi ho dá ten večer. Říkala jsem mu taky, že by to bylo dost špatné, kdyby se na to zapomnělo, že bych neměla jak doma zaplatit za pojištění etc. Říkal mi, že už to má nachystané, že mi to dá ráno.
Večer jsem se dobalila a měla jsem strach, aby mě prostě nedovezl na letiště a tam mi neřekl, že mi nedá nic. Ale měla jsem pořád pojistku. Mohla jsem je pořád nahlásit. Oni by pak zůstali bez Niny a to by se asi posrali, protože by museli něco dělat. HD dokonce spal v oddělené ložnici, aby ho malý v noci neprobudil, když se vzbudil a začal brečet.
Ta noc se mi hrozně táhla, nemohla jsem usnout a ráno ani dospat.
Ráno jsem šla čekat už před barák, aby HD nešel do bytu a neviděl, že jsem si vzala úplně všechno oblečení a věci.. Přišel, pozdravili jsme se a on mi stejně řekl, že musí něco říct Nině a šel nahoru a já jsem tvrdla. Vrátil se, naštěstí nic neříkal a šli jsme k autu. Tam mi dal peníze v otevřené obálce. Dokonce mi řekl, že chce, abych si je přepočítala. To nikdy předtím neudělal, vždycky mi je dával v zalepené obálce.
Odvezl mě na letiště, rozloučil se se mnou, popřál mi vše nejlepší k zítřejším narozeninám a že prý see you next week. A já se v tu chvíli cítila blbě. Nikdy jsem nikomu neudělala žádnou takovou sviňárnu. Na jednu stranu jsem věděla, že jsem to měla udělat, prostě neměla jsem na výběr a bála jsem se toho, co by mohli udělat, ale na druhou stejně ve mně pořád něco hlodalo.

Vzala jsem si kufr a tašku, vešla do vestibulu a cítila jsem se konečně dobře, konečně happy and free.

Pokračování příště

17 komentářů:

  1. paneboze...ja se na tenhle canek fakt tesila a byla jsem zvedava co se deje, protoze ta rodina mi proste pripadala divna, ale tohle by me nenapadlo ani ve snu...to je strasny...myslim, ze muzes slavit tri dny a tri noci , ze jsi odesla..uuuf...mas muj respekt, ze jsi to zvladla :-)

    Lenka

    p.s. napises pak prosim, jestli te rodina jeste kontaktovala a jak prisli na to, ze uz se nevratis? to by me fakt zajimalo..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) já jsem taky ráda, že jsem to ta nějak zvládla. Sice se mi ty poslední dny neuvěřitelně táhly, ale už je to pryč. Ze začátku, jak na mě byli hodní, tak by mě taky ani ve snu nenapadlo, že by se mohli takhle vybarvit.. Tady jde aspoň vidět, jak se někteří umí krásně přetvařovat.
      Určitě napíšu další článek někdy během tohohle týdne.

      Vymazat
  2. Sakra! Dala jsem to na jeden nádech..
    Upřímnou soustrast :-/ To musel bejt fakt nehoráznej zážitek to všechno, ty noci kdy nemůžeš kvůli stresu ani spát znám. Ještěže jsi všechno přežila.
    A (nejspíše opožděně) také všechno nejlepší. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :).
      Spíš to byla velká zkušenost, sice bohužel ta špatná, ale co nadělám. Jsem ráda, že to je za mnou a doufám, že teď to bude už jenom lepší..
      Ono se to nezdá, ale člověk se snaží nestresovat, být v pohodě, tak nějak to překousnout, ale tělo ho stejně neposlouchá a dělá si co chce :/

      Vymazat
  3. Wow, tak to jsem ani nepobrala, že jsi měla až takovéhle problémy tam.. divím se, že jsi vydržela tak dlouho.. V tomhle tě obdivuju a myslím si, že bys je měla i přes to nahlásit, aby toto neudělali někomu dalšímu, který by to nemusel snést tak "dobře" jako ty... držím moc pěstičky, abys vydělala na USA a my se tam potkaly... good luck :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se to nezdá, člověk zmíní jen něco, ale když se to pak všechno sečetlo, tak z toho vzešlo tohle. Taky můj blog četla segra a rodiče tak jsem jim nechtěla přidělávat zbytečně starosti, proto jsem nepsala třeba o těch kamerách v předchozích článcích apod.
      Ono se to řekne celkem lehce nahlásit, ale já si myslím, že by to stejně nepomohlo. O mně taky nikdo nevěděl, že tam jsem tak nevím, jak by jim mohl někdo zabránit, aby tam měli další au pair. Leda že by jim někdo hlídal barák denodenně. Navíc pochybuju, že budou chtít další au pair. PO španělce Hm snad ani nehledala a pokud hledala tak si strašně stěžovala, jak ty holky tam vypadají neschopné a neberou to vážně. A po tom, co jsem jim já utekla, se v tom asi jen utvrdí. Pochybuju, že by si přiznali, že to byla jejich chyba.
      Děkuju, už jsem něco vymyslela co a jak dál, ale o tom se rozepíšu asi v dalším článku :).

      Vymazat
  4. Teda ... já nemám prostě slov. Tvůj blog jsem již četla nějakou dobu a upřímně, už tenkrát jsem si říkala, že by mě ani nehlo makat tolik, jako ty. Ale tak říkala jsem si, že třeba je rodina fajn atd. Ale to co čtu teď je normálně ... normálně bych je nahlásila, udělala bych všechno snad aby za tohle zaplatili! Ale ono by to bylo asi stejně jedno. Úplně vím, jak ti muselo být, když řekl to see you next week, taky nejsem člověk, kterej by dělal podrazy, ale tohle je dsrný. Hrozně se těším na další článek a jak to dopadlo, doufám, že napíšeš brzo ... GOOD LUCK a držím fakt pěsti!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rodina byla fajn, možná proto jsem tu práci až tak neřešila..
      Jak jsem psala v komentáři předtím.. Myslím, že by nahlášení nepomohlo. Museli by je hlídat každý den, pokud by nechtěli, aby jim tam někdo pracoval. A ono se řekne lehce nahlásit, ale když už bych já do toho šla naplno, oni by šli taky. Bylo by to slovo proti slovu. Nemám nikoho, kdo by mi to mohl potvrdit. Jen au pair, kterým jsem to říkala, ale ty to taky neviděly na vlastní oči.
      Teď jsem v ČR, mám to za sebou, celá ta věc je uzavřená a já se můžu aspoň posunout dál.
      Určitě napíšu článek už tenhle týden, možná dneska.
      Děkuju! :)

      Vymazat
  5. panebože, já vůbec nevím, co na tohle napsat...i když mám dost podobné zkušenosti, jen v Anglii
    přiletěla jsem sem před rokem a dvěma měsíci a vystřídala šest rodin...ne proto, že bych chtěla, ale proto, že to prostě jinak nešlo...v první rodině jsem byla služka za 60 liber týdně, kolikrát jsem neměla ani víkendová odpoledne volná, což jsem měla slíbené, když teda budu pracovat každý den v týdnu 12-13 hodin a o víkendu od 7am do 11am...když mě sebou vzali na nákupy, tak jsem musela hlídat holky a nosit jim tašky, ale pořád to je rodina, se kterou jsem stále v kontaktu, protože holky mi neuvěřitelně přirostly k srdci a HM byla v pohodě, když jsem jí oznámila, že bych chtěla odejít, dokonce mi poslední měsíc dávala týdně víc než 60 liber, původně jsem ale měla slíbených 80, že...tady jsem taky měla probůémy s jídlem...všechno bylo pro HD nebo děti, ale nic pro au pair, takže jsem kolikrát vůbec nejedla anebo třeba jenom ráno toast s džemem třeba nebo suchý...po dvou měsících jsem si začala jídlo kupovat, protože jsem sice byla zvyklá hladovět, ale ne v době, kdy jsem makala jako šroubeček, spala málo (protože HM chtěla, abych k holkám v noci vstávala) a k tomu všemu byla nemocná...celé tři měsíce v kuse...neměla jsem čas to vyležet nebo zajít k doktoru...
    od třetí rodinky jsem ale utekla...odjela jsem na dva týdny na prázdniny k taťkovi a už se nevrátila...a proč? protože jsem každý den dostávala další nový úkol...a taky jsem se od začátku starala o psa, o kterém jsem neměla ani ponětí (a to jsme spolu mluvili na skypu jakou dobu a HM no. 3 mi ukazovala kocoura) a který byl víc než polovina mých responsibilities...a když mi zničila dvoje kalhoty, protože holka měla doma kamarády, se kterýma hrála hide and seek a šla i do mého pokoje, aniž by se kohokoliv zeptala a nechala otevřené dveře, tak HM řekla: she is just a puppy...nehledě na to, že mi HM vyhrožovala právníkama a že prostě s ní musím zůstat dva roky, že to požene víc, tak jsem prostě nemohla přijít a říct: I'm sorry, but I won't come back, because I'm not happy here...prostě to nešlo, měla jsem strach a když HM viděla, že si beru všechny věci, tak jsem jí řekla, že si chci hodně věcí nechat v ČR a ona mi to věřila, asi si myslela, že mám takový strach, že bych neodešla, ale já musela...sice se mi to vymstilo, ale to nevadí, ono se to jednou spraví, protože až se štěstí unaví, tak si sedne i na mě ;o)
    a tobě přeji hodně štěstí v hledání rodinky a doufám, že další experience bude ta nejlepší, kterou budeš moct získat ;o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, koukám, žes to měla taky dost krušné, asi ještě víc než já. To mě mrzí :/. Úplně chápu, jak ti bylo. Člověk je v cizí zemi a je na všechno sám. Kolikrát tam sice někoho zná, ale vím, jak některé holky reagovaly. Napsala jsem jim o svém problému a ony prostě nikdy neodepsaly. A to jsme se třeba i viděly a třeba to byla i češka, ale prostě nezájem. Až pak jsem se během těch 2 měsíců seznámila s jednou au pair z Kanady, co tam byla, která mi pomáhala dost už jen tím, že jsem s ní mohla někam vypadnout, měla jsem s kým to probrat osobně a poradit se co dělat. Dokonce o tom řekla své HM a radila se s ní, co by bylo nejlepší. Sice to byla jen slovní pomoc, ale i to udělá hodně a člověk na to není pak tak úplně sám.
      Nechápu ty rodiny, co si myslí. Než tam jedeme tak nalžou člověku tolik věcí, podmínky vypadají skvěle a pak se ukáže, že to je jinak. Nevím, co si myslí, že tam člověk zůstane, když mu podmínky změní až tak.. Asi se bojí, že kdyby byli upřímní tak žádnou au pair nenajdou, ale stejně se jim to tam musí pak střídat, nebo některé holky fakt asi mají strach a nemají na výběr.. Je to smutné. Mně teda nijak nevyhrožovali, ale i tak jsem se bála toho, co by mohli udělat, že by mi nezaplatili za celý listopad, nebo že na to nějak přijdou a nechají mě někde bez peněz..
      Děkuju! A nápodobně, nepochopila jsem z toho, jestli ještě au pair jsi nebo o tom ještě uvažuješ, ale uvidíš.. Všechny ty zkušenosti ti nikdo nevezme a určitě brzo se to promění v něco dobrého a to štěstí si sedne i na tebe, jak jsi psala :).

      Vymazat
    2. nevím, jestli jsem to měla krušnější než ty, ale každopádně, když jsem to četla, tak jsem jenom třeštila oči
      au pair ještě jsem, mám šestou rodinu, od které za 2 týdny odcházím, ale tady to není kvůli nějakému problému, ale kvůli tomu, že holek mamka zůstane s holkama doma

      Vymazat
    3. A jdeš k další rodině nebo už pojedeš domů? Ať tak či tak, přeju ti hodně štěstí :)

      Vymazat
    4. jedu domů, ale vzhledem k tomu, že ani moje situace doma není nejrůžovější, tak se budu vracet, jen teda najít rodinku, mno...
      tobě taky přeju hodně štěstí!

      Vymazat
  6. Ahoj, nenasla jsem tu na tebe zadny kontakt, rada bych taky vyjela do Holandska jako au pair a potrbovala bych poradit s par vecma :)

    Kdyztak napis na: capkovamarketa@gmail.com

    Marketa

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, včera jsem začla číst tvůj blog a nemůžu se od něj odtrhnout! Lepší jak knížka :-) I když škoda, že jsi získala tak blbě zkušenosi :-( Ale na druhou stranu, každá zkušenost je v něčem dobrá... Už od začátku jsem si říkala, že ta rodina je nějaká divná... Jsem zvědavá, jak to nakonec všechno dopadne, jdu honem číst dál :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, díky! Tohle vždycky potěší! :)) Sice byly blbé, ale jak říkáš.. Když na to koukám s odstupem času, ono to bylo i nakonec k něčemu dobré. Hlavně nebýt toho času stráveného tam, tak bych třeba neskončila u rodiny, kde jsem teď a kde se mám fajn.
      Ty se chystáš někam jako au pair nebo si na tenhle blog narazila náhodou?

      Vymazat