aneb jak to taky může dopadnout
Nikdy nemůžete počítat s tím, že budete ta lucky one,
co trefí na dobrou rodinu, i když se na skypu zdají skvělí. Musíte počítat
s tím nejhorším možným scénářem.
Většina holek tak jako já předtím, popisuje na blozích jen to
dobré, zmíní pár drobností, ale to ostatní - horší si většinou nechávají pro
sebe. Někdy to je proto, aby nepřidělávaly starosti svým blízkým, kteří čtou
taky blog, někdy se bojí, že by to mohla nějakým způsobem zjistit HF, každý má
své důvody.
Pokud jste au pair, můžete mít good experience, ale taky tu
bad one. Já narazila na pár blogů se špatnými zkušenostmi, s rematchi,
myslela jsem si, že jsem připravená na to nejhorší. Ale dokud nejste sami
v té situaci, tak můžete přečíst tolik blogů a rad, kolik chcete, ale
pokud v té situaci nebudete přímo, tak si jen těžko představíte, jaké to
může být - v cizí zemi, kde neznáte nikoho, kdo by vám mohl pomoct. Můžete
o tom říct vaší rodině a přátelům, ale jak vám oni pomůžou, když jsou daleko.
Můžou vám říct přijeď domů, ale vy jste někam jeli jako au pair, abyste nebyli
doma a nechcete to vzdát jen proto, že jste poprvé narazili na špatnou rodinu.
To se může stát každému. Takže musíte se s tím prostě poprat a hledat
možnosti, jak tuhle situaci vyřešit.
Já taky nechtěla nikoho zatěžovat, každý máme svých problémů
dost a taky jsem se ,,bála“, že by naši mohli podniknout záchrannou výpravu do
Holandska „we’re going to save you“. Chtěla jsem si to vyřešit sama, podle
svého..
Po měsíci tady jsem to nechtěla ,,vzdát“, i když to bylo
těžké, snažila jsem se vydržet, zvládnout to a zkusit to s nimi ještě
jednou, i když mi většina lidí říkala, že si myslí, že nejsou normální, a oni –
HP - se mnou vy*ebali ještě víc. Jediné možné řešení bylo najít si novou rodinu
a nebo jet domů. Jet domů jsem nechtěla. Nechtěla jsem, aby mě jedna blbá
zkušenost odradila od celé au pair thing. Taky jsem musela koukat na peníze.
Jediné řešení bylo najít si novou rodinu v Holandsku, rychle během dvou
týdnů. U té stávající jsem to nevzdala, jen jsem zjistila, že to s nimi
nejde dál, i když dělám, co můžu, že mě budou akorát využívat víc a víc.
O hodně věcech jsem se zmínila v předešlých článcích,
ale abych doplnila věci, které jsem vynechala tak se budu muset v něčem trochu
opakovat a celkově to shrnout.
Předtím, než jsem přijela, jsem měla s rodinou 2x delší
skype, plus jsme si poslali hodně emailů - o dětech, o nich, o prac. době, o
penězích, o všem důležitém atd. Zdáli se jako fajn rodina, podmínky vypadaly
dobře, všechno bylo jasné.
Řekli mi, že v říjnu to bude více busy, ale že od
listopadu tady budeme dvě au pair takže budeme pracovat napůl a mít dost
volného času na kurzy apod. Měla jsem za to dostávat plat 600 euro/měsíčně. Rodina mi taky řekla, že už
měli/mají au pair, což bylo pro mě taky důležité při rozhodování. Říkala jsem
si tedy, že ví co a jak..
Když jsem přijela, byla tady stávající au pair Nina a tehdy
jsem zjistila, že to vlastně není au pair ale nanny. Bylo jí přes 40 takže se
do kategorie au pair nemohla počítat - taky kvůli dalším pravidlům.
Rozdíl mezi nanny a au pair je takový, že au pair může být
mladý člověk cca do 26 let, bezdětný, svobodný atd. Podle pravidel au pair není
brána jako práce, ale jako druh studentského pobytu nebo něco v tom
smyslu. Tudíž se na práci au pair většinou nevztahují ani daně. Pro au pair platí,
že je zodpovědností rodiny jí poskytovat stravu a ubytování jako členu rodiny a
týdenní kapesné. Na oplátku za to se au pair stará o děti a pomáhá
v domácnosti. Nanny je ale dospělá ženská, která si ubytování a jídlo má
hradit sama. Je to bráno jako práce jako je každá jiná, nevztahují se na ni
výhody au pair, takže nanny většinou dostává plat za odpracované hodiny jako
běžný zaměstnanec.
Nina odjela a já začala pracovat full time, každý den jsem
pracovala téměř 11 hodin. Nestarala jsem se jen o děti, zahrnovalo to veškeré
domácí práce. HM i HD byli doma. HD pracoval z domu, tudíž většinou
nepomáhal a my se s HM staraly napůl o všechno. To, že Hm byla doma, pro
mě znamenalo, že mi stála pořád za zadkem. Sedla jsem si jen občas na chvíli, když
jsem měla hotovo všechno, co jsem měla udělat, abych si vypila kafe – většinou když
malí spali. Jinak bylo pořád co dělat a když HM viděla, že nemám co dělat,
protože jsem stihla rychleji to, čím mě zaúkolovala tak prostě přišla a dala mi další úkol. Někdy jsem
i chystala oběd na další den. Takže jsem měla pořád co dělat.
Jedla jsem 2x denně. Normálně nesnídám, ale vezmu si během
dopoledne něco na svačinu. Tam jsem přišla ráno do práce a moje první jídlo byl
až oběd a pak po 6 hodinách večeře. Mezitím jsem neměla čas si udělat svačinu
nebo něco vzít, protože mě HM úkolovala all the time.
Po 11 hodinové šichtě jsem přicházela na byt po 19:00, byla
jsem vyřízená, neměla jsem sílu znovu uklízet celý byt a nějak se pořádně
zabydlet. Usínala jsem brzy a ráno vstávala zase v 7, abych před 8. byla
v práci.
Po pár dnech mi HP oznámili, že Ninu už nechtějí, že přijede
jedna au pair - španělka. Španělka přijela na dva víkendy. Mezitím se zabydlela
v bytě a měla ve volnu za úkol sbalit všechny Nininy věci, že je Hp prý pošlou
Nině domů do Rumunska. Taky mi řekli, že budu mít stále svých 600, ale španělka
jen 450, protože si prostě jen tolik řekla. Nemyslete si, že já si řekla, že
chci 600 měsíčně. Zeptala jsem se HP, kolik mi nabízejí a oni mi tolik prostě
nabídli. Chtěli po mně, abych před španělkou neříkala nic o tom, kolik
dostávám. Mluvili o tom se mnou několikrát, takže nemohlo dojít k omylu.
Dokonce mi říkali, že mi slíbili těch 600 než jsem přijela tak to nechtějí
měnit a chtějí mi to nechat tak, jak bylo řečeno. Říkala jsem si ok, jejich
věc. Navíc i když tam španělka byla pořád bychom dělaly obě víc než au pair
dělat má takže peníze navíc jsme si pořád zasloužily.
Pak zjistili, že jim španělka nevyhovuje. Na ten den si pěkně
pamatuju, přišla jsem a oni mi oznámili, že nechtějí Ninu zpět, ale že nechtějí
ani španělku, že budu dělat znova celé dny a pořád bez volna. Ano bez volna. To
znamená každý den 11 hodin denně. Nějakou dobu se to tempo dá zvládat, ale po
pár týdnech je to na hlavu, natož pracovat takhle 9 měsíců. To snad každý
pochopí. Člověk je pořád zavřený doma a jen chodí do práce, přijde domů večer
po celém dni utahaný a má sílu max. na to jít spát. Lidi takhle nepracují ani
normálně, natož au pair, která by měla dělat 30 hodin týdně a která nejede
někam jen proto, aby pracovala a vydělávala (to může doma), ale aby se něco
nového naučila, poznala nový stát, nové lidi etc.
Taky mi začali vysvětlovat, proč jim španělka nevyhovuje.
Psala jsem o tom v minulých článcích, ale co jsem nenapsala bylo, že mi to
chtěli ukázat na kameře. Seděli jsme v kuchyni a HD mi vesele řekl:
,,Můžeme ti ukázat, jak dlouho snídala, jestli chceš.“ Seděla jsem a nechápavě
jsem na něho čuměla, nevěděla jsem, jestli jsem mu náhodou blbě nerozuměla a on
začal ještě veselejším tońem: ,,Máme kamery tady a tady,“ ukazoval mi jednu
v kuchyni a jednu v obývací části.
Takže i mě celou dobu monitorovali bez toho, abych o něčem
věděla. Myslím, že to je dokonce ilegální natáčet někoho bez jeho vědomí.. Navíc
představa a pocit, že vás někdo sledoval každý den celou dobu na kameře bez
toho, abyste o tom věděli, nevím, jestli si to dokážete představit. Říkala jsem
si, že ještě že jsem byla taková poctivka a vše dělala podle jejich přání a
pokynů a nic neflákala, jinak bych letěla taky dávno.. To jsem nevěděla, že by
to pro mě bylo o moc lepší a netušila jsem, jaké španělka měla štěstí, že ji
nechtěli :). Ještě já blbá si myslela, že to v rohu místnosti jsou čidla
od alarmu.. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohly být kamery.
Došla mi slova, šla jsem po práci zpátky na byt. Sedla si,
uvědomila si, co se dneska stalo, to s prac. dobou, že chtějí, až dělám
bez volna.. to s kamerami.. koukla
jsem se na svoje bolavé, červené vysušené ruce od všech těch svinstev, těch
chemikálií, které jsem musela používat na jejich přání a už jsem to nevydržela
a rozbrečela se jako malé děcko.
Pak jsem dokonce měla strach, že by nějaká kamerka mohla být
i v bytě. Člověk nikdy neví..
Na druhý den jsem řekla HP, že nemůžu pracovat v kuse,
že ani normální lidi takhle nepracují - bez volna. Nezbývalo jim nic jiného než
nechat přijet Ninu. Ona totiž vůbec nevěděla o tom, že ji už nechtěli. Nechali
si otevřená vrátka a čekali až do posledního dne, kdy byl její zpáteční let,
aby jí napsali jejich rozhodnutí. A tak se Nina vrátila. Hp měli se mnou talk o
věcech od Niny.
Řekli mi, že její věci jsou pryč a že nechtějí až jí říkám
něco o tom, co se tady dělo, že to zůstává mezi námi a jí prostě řekli, že se
někdo dostal do bytu zatímco byl prázdný a vzal jí její věci. Takže by se dalo
říct, že jí ty věci prostě ukradli, odcizili, i když si je nenechali a vyhodili
je nebo kdoví, co s nimi udělali... Dokonce to nejprve chtěli hodit na
španělku, že ty věci vzala OMYLEM. Ale to by museli říct Nině o tom, že tady
vůbec nějaká španělka byla. Takže Nině nakecali, že neví co a jak se
s jejími věcmi stalo.
Aspoň to mi řekli, že jí řekli.
Nejhorší je, že jsem si myslela, že mě mají rádi, ale jenom
se přetvařovali. HD mi dokonce několikrát řekl, že mě považuje za člena rodiny
a za starší sestru malých, že mě mají rádi. Hm mi dokonce nabízela, že bych
tady mohla zůstat na delší dobu a normálně tady chodit na vysokou, říkala mi,
že když se na mě koukne tak vidí sebe v 19 a takových věcí mi řekli
spoustu. Mazali mi med kolem huby a já debil jsem jim to žrala, ale teď vidím,
že to říkali jen proto, aby to na mě nahráli, abych já je měla ráda a skákala,
jak oni budou pískat.
Nikdy jsem se jako člen rodiny necítila. Ze začátku spíš
jako kamarádka HM, pak ani to ne. V soboty, kdy k HP přicházela na
večeři sestra HD s dětmi, mě dokonce posílali domů na byt, že prý pro mě
už nemají ten den práci, že mám jít. Pěkný člen rodiny..
Zatímco tady byla španělka tak jim řekla o podmínkách na
apworldu (podmínky pro au pair přímo v Holandsku). Z toho vyplynulo,
že oni o nich předtím vůbec nic nevěděli. Já měla za to, že věděli, když mi
řekli, že mají au pair, která u nich byla skoro rok. Navíc která rodina si
hledá au pair, když ani neví, co to au pair je a co to obnáší?? Nevěděli o
ničem. Dokonce ani o tom, že mě mají povinnost zaregistrovat v Holandsku
pokud tu budu déle než 3 měsíce, abych tady byla legálně. O tom jsem jim řekla
až já, když jsem si to sama našla na netu, protože mi tam něco nehrálo. Já tam
teda nechtěla být ilegálně už jen z toho důvodu, abych pak neměla problémy
s vyhoštěním a abych se pak vůbec dostala bez větších problému do USA, kam
jsem chtěla původně.
Nebo HP o té registraci spíše věděli a prostě na mě chtěli
ušetřit. Vždyť oni sami museli nejlíp vědět, jak to tam chodí, když sami se do
té země přistěhovali cca před 10 lety.
Nina se vrátila a oni přišli s tím, že napíšeme smlouvu
na listopad a na prosinec. Říkala jsem si, že to je dobrá věc. Budu vědět co a
jak a hlavně budu mít jistotu, budu mít něco v ruce, čím se můžu případně
bránit. V listopadu jsem měla dělat celkem 24 hodin týdně za 400 euro
měsíčně, protože mi řekli, že není možné abychom pracovaly s Ninou
dohromady, že je nepřátelská vůči ostatním lidem.
V prosinci ale že to prý zkusíme já a Nina dohromady a
budu pracovat 54 hodin týdně, ale dají mi 600 euro měsíčně. Podle ap worldu
bych měla pracovat max. 30 hodin týdně za min. stanovený plat 300-340 euro.
Říkala jsem si 2x tolik hodin, 2x tolik peněz, aspoň si něco vydělám. To
všechno jsme sepsali a podepsali.
V polovině listopadu přišli s tím, že teda není
možné ani v prosinci, abych pracovala společně s Ninou. Už neuváděli
jako důvod to, že je Nina nepřátelská, ale prý protože zkrátka najednou u nich
není co dělat, že to Nina zvládá dopoledne a že budu pracovat těch 24 hodin
jako v listopadu, ale nedají mi 400 euro jako v listopadu, ale dají mi
tolik, kolik mám dostat podle ap worldu (300-340 euro/měsíc). A hd začal
počítat, že budu pracovat méně než 30 hodin takže mi dají méně než 300 euro,
což je povinné minimum a pod tu částku jít rodiny prostě nemůžou. Zírala jsem
na něj jak debil. Ze slíbených 600 euro měsíčně jsem se dostala pod 300 euro
měsíčně. Řekla jsem mu, že pokud se chce dívat na pravidla tak ale že 300 je
minimum a je jen jejich věc, jestli těch 30 hodin využijí nebo ne a taky jsem
mu řekla, že ale v pravidlech je taky placení pojištění atd., které mi oni
tady ani nezajistili. Že nemůže koukat jen na to, co jemu hraje do karet. A
začala diskuse na hodinu. Hd mi začal dokonce jmenovat, že mi musí platit byt,
jídlo, vodu, internet, že Nina si platí vše sama. U zaměstnání au pair je
normální, že rodina poskytuje stravu a ubytování au pair za práci a k tomu
jí dává kapesné za odvedenou práci týdně.. Oni mi to teď vyčítali, všechno. Vyčítali
mi to, na co jsem měla jako au pair právo. Taky mi vyčetli, že Nině koupili
pití – čistou vodu a že ona jim dala za to peníze, i když jí říkali, že to je
ok.. a takových příkladů mi dali nespočet a já se cítila jako bych od nich
chtěla něco navíc, něco super, ale přitom to byla jejich povinnost poskytnout
mi to a navíc to bylo jen to základní.. Taky mi začali vyčítat, že jsem se jich
teď každý den ptala na něco.. Jeden den, že jsem chtěla vytisknout letenku,
další že jsem se zeptala, jestli je možné abych v prosinci dostala výplatu
na dvakrát a ne jen na konci měsíce.
Na vše jsem se jich zeptala vždycky hezky jakože jestli to
je možné, jestli to není problém pro ně.. Očividně byl, přitom to byl detail,
věc na 5 minut a oni mi nejprve řekli, že to je ok, chovali se normálně a pak
ten večer mi to vyčetli všechno zpětně, že prý pořád po nich něco chci.
Nevěřila jsem tomu, co od nich slyším. Uvědomovala jsem si, jak se mnou
vy*ebali a jací vůbec jsou. V hlavě mi běhala jedna myšlenka za druhou..
A proč jsem chtěla vytisknout letenku? Na konci listopadu
jsem se vracela domů, protože jsem chtěla oslavit svoje 20. narozeniny
s rodinou a přáteli, navíc na Vánoce jsem měla být s Hp tak jsem si
říkala, že to je ideální čas jet domů aspoň na ten týden.
Plus jsem si potřebovala zaplatit zdravotní pojištění, které
mi měla platit hostfamily tady, ale neplatili mi ho a já tím pádem měla jen
cestovní pojištění a musela jsem se vrátit domů doplatit si zdravotní za říjen
a listopad v čr a taky si zaplatit pár dalších měsíců dopředu. S tím
taky HP souhlasili, ale pak to začali vytahovat, že jedu domů, i když jsem
původně neměla. Zapomínali na to, že tam jedu hlavně kvůli pojištění, které mi
oni měli platit, ale neplatili.
Mimochodem kdybyste chtěli vědět, jak to bylo přesně
s tím jídlem.. U rodiny jsem měla v říjnu obědy a večeře, v listopadu
jen večeře. Jinak mi týdně koupili na byt čistou vodu, 1 toastový chleba, 1
máslo, balíček sýru a balíček salámu a tím to končilo. Když jsem měla day off
tak první týdny, když tu byla španělka tak mi po ní poslali večeři na byt. Po
tom co odjela, jsem během day off od nich neměla nic, jen chleba a ty další
věci na bytě. Takže podle nich bych měla u nich mít teplé večeře a normálně žít
jen z chleba, vody a něčím na tom, každý den, 9 měsíců. Bála jsem se říct
o něco víc, protože už i tak se na mě dívali jako bych je okrádala o peníze. I
když jsem chtěla obyčejnou vodu. Několikrát jsem od nich slyšela, kolik je
stojí jedno kafe, které jsem si u nich za den udělala. Pozor 50 centů!!
V restauraci bych za něj dala přes 2 eura :). Takže jsem se každý den
cpala chlebem s máslem a stejně jsem si šla koupit do obchodu většinu
jídla, které jsem měla mít poskytnuto u hp, ale musela jsem si ho kupovat z
kapesného, protože kdo by vydržel 9 měsíců jíst chleba s máslem a se
salámem nebo sýrem na tom? Jednou jsem byla na skypu se segrou, měla jsem
namazaný chleba s máslem a na tom jen jedno kolečko salámu a ona se mě
zeptala, proč si tam toho nedám víc. Nemohla jsem, neměla bych co si dát na
ostatní krajíčky chleba, jedině si to koupit, ale potřebovala jsem taky šetřit
peníze.
Navíc někdy večeře u hp byla ve stylu, jedna plněná paprika
a ne tak jak to máme my, že byla plněná masem v husté rajské omáčce a s rýži
okolo. Paprika byla plněná rýží s malými kousíčky masa a to bylo vše,
jedna paprika na večeři. Měla jsem hlad, cítila jsem, že nemám plný žaludek
pořád, kupovala jsem si později dost věci za své peníze. Jedna au pair se
strašně smála nad tím, jak jsem si vychutnávala hamburger po 6 týdnech skoro
bez masa, přišlo jí to hrozně vtipné, tak si asi umíte představit mou situaci
:D. Na začátku jsem si říkala, že to bude fajn, že jí Hp zdravě. Neuvědomila
jsem si, že když nebudu jíst 6 týdnů normální maso, že to nějak pocítím. Doma
jsem ho měla stejně tak 1x, 2x týdně, ne moc. Ale dokud to člověk nezkusí, tak
si to asi nepředstaví.
Po tom co mi oznámili znovu změnu podmínek, říkala jsem HD,
co ta smlouva.. co jsme podepsali na listopad a prosinec, jestli to nic
neznamená? Řekl, že ne. Že v životě nemůžu počítat s ničím, ani se
smlouvou!
Takže i když jsem měla smlouvu, znamenala pro ně velké
hovno. Dokonce hd začal být arogantní, když jsem se dovolávala svého práva
podle smlouvy, začal říkat, že jestli chci až si v prosinci klidně přijdu
dřív, že mi dají 600 euro za to, že budu u nich sedět a pít kafe, protože
nebude co na práci.
Promluvila jsem si o tom s jednou au pair tady, když jsem jí
to vykládala tak na mě zírala a nechápala vůbec nic. Řekla mi, až si hned najdu
jinou rodinu, že takhle to dál nejde, že jsem tady přijela za urč. podmínek,
podle kterých jsem se rozhodovala, jestli práci přijmout nebo ne a teď jsou
podmínky úplně jinak a navíc to jejich chování..
Cítila jsem, že jim už znovu nemůžu věřit. Na druhý den
dělali jakože nic.. vůbec jsme o tom nemluvili. Atmosféra ale byla hrozná.
A Nina byla další člověk, který se uměl přetvařovat. Ke mně
se nikdy nechovala špatně, dokonce jednou když jsem šla ven večer a říkala jsem
jí, že už odcházím a goodnight, tak zvedla palec nahoru jakože mi to sluší. Ale
když jsem byla s HP sama tak mi říkali, že o mně říká špatné věci. A
některé věci HP prostě jinak vědět nemohli, jen od ní. Takže jsem byla i na
bytě pod dozorem. HP věděli, v kolik jsem odcházela někam, v kolik
jsem přicházela, všechno.. Dokonce 3 dny před mým odletem HD přišel s tím,
že Nina si zase stěžovala, že prý jsem prala v pračce jen jeden svetr (což
nebyla vůbec pravda). Nemohla to vědět, kdy byla přes den v práci. Hádám,
že si to odvodila z toho, že viděla večer, jak přišla jeden svetr pověšený
na sušáku. Já pitomá vždycky během dne průběžně nebo než jsem šla do práce
uklízela suché věci ze sušáku, aby tam ona měla místo, jak přijde a ona na mě
takhle..
Za necelé dva týdny jsem měla jet domů na týden a rozhodla
jsem se, že už to tak nejde, že nemůžu být na ně ,,hodná“ a skákat podle nich,
když oni nerespektují pravidla, očividně ani zákony, protože jsem si dost
jistá, že natáčet někoho bez jeho vědomí je ilegální a taky vyhodit něčí věci..
to je jako krádež.. Nechtěla jsem s nimi mít už nic společného. Taky jsem se
bála, že až odjedu domů na týden, že mi prostě napíšou zprávu, ať už se
nevracím (o to nic), ale bála jsem se že udělají to samé s mými věcmi jako
s těmi od Niny – vyhodí je sprostě. Byla jsem vždycky hrozná poctivka a
pocity se ve mně mísily.
Pořádně jsem nevěděla, jak to řešit. Měla jsem zaplacenou
zpáteční letenku, nešlo to změnit. Má rodina ani přátelé nevěděli o tom, že se
vracím domů na týden. Mělo to být pro ně velké překvapení. Nevěděli taky nic o
tom, v jaké jsem situaci. Měla jsem našetřeno akorát dost na to, abych
zaplatila letenku, cestu domů vlakem a zpátky a taky pojištění na pár měsíců.
Musela jsem něco rychle vymyslet.
Podle pravidel na ap worldu bych rodině měla dát dva týdny
na nalezení nové au pair, ale jelikož tady Nina byla a oni tady měli au pair
tak bych je nenechala v šlamastice, protože pořád měli au pair. Navíc taky za těchhle
podmínek by asi odešel každý hned bez toho, aby koukal na co mají nárok. Tak jsem
se rozhodla že budu hledat novou rodinu v Holandsku, ke které bych se
mohla vrátit zpátečním letem a stávající rodině jsem nic neřekla.
Měla jsem strach, jak vezmu všechny své věci vzít znovu do
čr, protože tady jsem přijela autobusem, kde bylo povoleno 30 kg ale ani mi nevážili
kufr a je dost možné že jsem měla víc, ale tehda jsem to neřešila, protože za
nadváhu byly minimální příplatky. Taky mi naši poslali nějaké oblečení balíkem
a něco jsem si koupila.. Nevěděla jsem, jak to vyřešit. Nakonec jsem se
naštěstí vlezla do váhového limitu. Předtím jsem, ale vyhodila dvoje boty,
které by mi už stejně dlouho nevydržely a pár dalších věcích. Nějaké čisté
bloky jsem darovala jiné au pairce atd.
Měla jsem zaplacenou taky letenku zpátky.. proto jsem se
snažila najít co nejrychleji rodinu někde v Holandsku, abych ty peníze
nevyhodila.. Navíc neměla jsem našetřeno dost na to, abych si zaplatila
poplatky na USA, kdybych tam chtěla jet teď místo toho.
Mluvila jsem osobně asi se 3 rodinami, ale u všech to byly
případy, že bych si je nikdy nevybrala za normálních okolností. Pokud bych je
brala teď, bylo by to jen kvůli tomu, abych se vrátila do Holandska, a to jsem
nechtěla. Říkala jsem si, že je lepší být doma a relativně happy a ne
v zahraničí nešťastná.
Hp jsem o tom nic neřekla taky proto, že jsem se bála, že by
mi nezaplatili ani za listopad, za který mi měli dát peníze před odletem.
Hrozně moc jsem se bála. To už bych byla úplně bez peněz.
Předtím jsem do práce chodila ráda, s úsměvem. Po tom
všem jsem to tam nesnášela a jen počítala dny do odjezdu a taky se snažila
rychle najít novou rodinu.
11 dní před mým odletem domů si to HD napochodoval do bytu
s nějakými cizími lidmi, že prý hledají free room, tak jim jde ukázat byt.
A já si jen říkala, jestli si ze mě už vážně dělá prdel?? Nevěděli si už (s
prominutím) v řiti rady, jak by mohli získat prachy nebo je ušetřit.
Podle toho, co jsem postřehla, tak se měli nájemníci
nastěhovat na začátku prosince. Pro mě by to teda znamenalo zamykat si pokoj
pokaždé, když bych šla jen do sprchy, na záchod nebo do kuchyně, protože člověk
nikdy neví. Navíc šikovnější člověk by si se zámkem poradil lehce, zatím co
bych byla pryč.
Začala jsem zkoušet všechno, abych si našla novou rodinu –
webové stránky, skupiny au pair na fb, všechno co šlo.. Když se au pair ptaly,
proč měním rodinu, tak jsem rozepsala je tři body – to se smlouvou a jak se ve
svém životě nemůžu na nic spoléhat, problém s jídlem a kamery a všechny
reakce byly stejné: Jesus, Oh no I’m so sorry, it’s terrible etc.
Taky teď chci poděkovat všem, co se mi snažili nějakým
způsobem pomoct! Posílali mi informace o nějakých rodinách, nebo třeba jen
poslouchali a mluvili se mnou o tom, co se děje! Moc mi to pomohlo! Patří vám
všem velký dík!! :)
18. listopadu jsem měla 1. osobní pohovor. Rodina se mě
samozřejmě ptala na moji situaci. Hodně je to zaskočilo. Dokonce mi sami řekli,
že si myslí, že mám one of the worst experience I could have. Objasnili mi taky
více situaci s pojištěním a registrací. Pokud je au pair u rodiny více než
3 měsíce, rodina ji musí registrovat a
s tím je spojené i placení pojištění. Za registraci a pojištění se
dost platí, takže mí HP chtěli na mně ušetřit i za tohle a já bych tu prostě
byla nelegálně. Než jsem přijela, tak mi nakecali, že tady přímo pojištěna být
nemusím. Věřila jsem jim to, když už měli ,,au pair“. Myslela jsem, že teda ví,
jak to chodí.
Snažila jsem se být v pohodě, v klidu, nestresovat
se. A přes den se mi to relativně dařilo, ale svoje tělo člověk prostě
neovlivní. Ten stres se na mě začal projevovat i fyzicky. Nemohla jsem usnout,
pocity na zvracení, svíral se mi žaludek, hlavně když jsem byla v práci.
Několik au pair a jedna HM, s kterou o mé situaci
mluvila má kamarádka, a to nevěděla úplně celou story, mi dokonce samy řekly, že
bych u rodiny měla vydržet, aby mi dali peníze, vzít si je, jet domů, přijet
k nové rodině a HP nahlásit. Věděla jsem, že tohle je vážné, ale nikdy mě
nenapadlo, že bych je měla někam nahlásit. Taky jsem se bála, že z toho
vzejdou další problémy pro mě, že se mi HP budou chtít nějak pomstít, protože
by pravděpodobně nesměli mít už nikdy au pair a byli by možná nějak potrestáni.
Taky jsem si říkala, že jim můžou zakázat mít au pair, ale mě si našli přes
net, ani mě neměli v úmyslu registrovat, takže nikdo neměl tušení, že jsem
tady byla a oni mohli to samé udělat znovu. Takže by jim nahlášení stejně
nezabránilo mít au pair. Měla jsem z toho strach.
Během té doby se o tom dozvěděli i mí rodiče, protože
nevěděli, že přijedu domů (mělo to být překvapení) a chtěli mi poslat něco na
narozeniny, tak jim segra musela říct, že nic nesmí posílat na tu adresu, co
měli, že už tam nebudu. Snažila jsem se jim to vysvětlit tak, že o nic nejde,
aby se nebáli. Řekla jsem jim, že to je prostě jak s normální běžnou prací,
že když člověku práce nevyhovuje, tak si taky hledá novou.. že to je normální.
Ptali se mě, jestli nechci přijet domů a já jim říkala, že ne, že se mi ještě
ani nevrátily ty peníze, co jsem do toho tady vrazila. Lepší bylo najít novou
rodinu a zkusit to znovu. Nechtěla jsem to vzdát jen kvůli tomu, že moje první
au pair zkušenost byla ta špatná. Chtěla jsem začít znovu. Taky jsem si tady
celkem zvykla, našla si konečně nějaké kamarádky a musela bych to tu všechno
nechávat. Navíc tady taky byl problém se zaplacenou zpáteční letenkou a
s kufrem.
Bohužel se mi nepodařilo najít normální rodinu. První, kteří
se zdáli fajn, nakonec dali přednost Američance se 4 letou praxí, protože
chtěli, aby au pair učila malou anglicky.
Druzí měli doma takový binec, že to bylo i na mě moc, navíc
4 děti, single dad a o pojištění a těchhle věcech nevěděli nic, takže bych u
nich byla zase jen 3 měsíce legálně a pak už ne. S třetí rodinou jsem
strávila nejvíc času. Dvě děti, chlapeček v pohodě, ale holka byla malá
diktátorka. Pro vaši představu co malá dělala. V autě seděla za mnou a
kopala mi do sedadla; dávala mi podržet pastelky, ale říkala, že se nemám hýbat
a že hlavně nesmím nic kreslit; nastavila mi ruce tak, aby mi tam vsypala
bonbony a přitom mi říkala, že si nesmím ani jeden vzít; když jsme se šli
projít, zavolala na mě, sedla si na schody a hodila před sebe boty, tak jsem jí
je obouvala a ona něco říkala.. Já ji nerozuměla tak mě začala plácat rukou po
hlavě atd. Kdybych byla v Anglii a oni uměli mluvit anglicky tak bych do
toho možná šla, ale takhle anglicky neuměli malí nic a když jsem řekla holce
it’s not nice.. tak nevěděla ani co jí říkám, takže bych s ní nemohla ani
nijak zapracovat co se týče chování a to by bylo dost blbé.
Zůstala jsem tedy bez rodiny. Rozhodla jsem se, že tedy
zpátky už nepoletím, neměla jsem ani kam a že zůstanu doma. Počkám si měsíc na
USA, možná déle, seženu si brigádu nebo to prostě nějak s penězi vymyslím.
Po tom všem jsem toho stejně nelitovala. Nebylo to nic, co bych nemohla přežít,
musela jsem jen být silná. Vzala jsem si z toho zkušenost a posunula se
dál.
Poslední pracovní den jsme se s HD domluvily, že mě
vyzvedne v 7 ráno a odveze na letiště. Ptala jsem se ho na plat, čekala
jsem, že mi ho dá ten večer. Říkala jsem mu taky, že by to bylo dost špatné,
kdyby se na to zapomnělo, že bych neměla jak doma zaplatit za pojištění etc.
Říkal mi, že už to má nachystané, že mi to dá ráno.
Večer jsem se dobalila a měla jsem strach, aby mě prostě
nedovezl na letiště a tam mi neřekl, že mi nedá nic. Ale měla jsem pořád
pojistku. Mohla jsem je pořád nahlásit. Oni by pak zůstali bez Niny a to by se
asi posrali, protože by museli něco dělat. HD dokonce spal v oddělené
ložnici, aby ho malý v noci neprobudil, když se vzbudil a začal brečet.
Ta noc se mi hrozně táhla, nemohla jsem usnout a ráno ani
dospat.
Ráno jsem šla čekat už před barák, aby HD nešel do bytu a
neviděl, že jsem si vzala úplně všechno oblečení a věci.. Přišel, pozdravili
jsme se a on mi stejně řekl, že musí něco říct Nině a šel nahoru a já jsem
tvrdla. Vrátil se, naštěstí nic neříkal a šli jsme k autu. Tam mi dal
peníze v otevřené obálce. Dokonce mi řekl, že chce, abych si je
přepočítala. To nikdy předtím neudělal, vždycky mi je dával v zalepené
obálce.
Odvezl mě na letiště, rozloučil se se mnou, popřál mi vše
nejlepší k zítřejším narozeninám a že prý see you next week. A já se
v tu chvíli cítila blbě. Nikdy jsem nikomu neudělala žádnou takovou
sviňárnu. Na jednu stranu jsem věděla, že jsem to měla udělat, prostě neměla
jsem na výběr a bála jsem se toho, co by mohli udělat, ale na druhou stejně ve
mně pořád něco hlodalo.
Vzala jsem si kufr a tašku, vešla do vestibulu a cítila jsem
se konečně dobře, konečně happy and free.
Pokračování příště
paneboze...ja se na tenhle canek fakt tesila a byla jsem zvedava co se deje, protoze ta rodina mi proste pripadala divna, ale tohle by me nenapadlo ani ve snu...to je strasny...myslim, ze muzes slavit tri dny a tri noci , ze jsi odesla..uuuf...mas muj respekt, ze jsi to zvladla :-)
OdpovědětVymazatLenka
p.s. napises pak prosim, jestli te rodina jeste kontaktovala a jak prisli na to, ze uz se nevratis? to by me fakt zajimalo..
Děkuju :) já jsem taky ráda, že jsem to ta nějak zvládla. Sice se mi ty poslední dny neuvěřitelně táhly, ale už je to pryč. Ze začátku, jak na mě byli hodní, tak by mě taky ani ve snu nenapadlo, že by se mohli takhle vybarvit.. Tady jde aspoň vidět, jak se někteří umí krásně přetvařovat.
VymazatUrčitě napíšu další článek někdy během tohohle týdne.
Sakra! Dala jsem to na jeden nádech..
OdpovědětVymazatUpřímnou soustrast :-/ To musel bejt fakt nehoráznej zážitek to všechno, ty noci kdy nemůžeš kvůli stresu ani spát znám. Ještěže jsi všechno přežila.
A (nejspíše opožděně) také všechno nejlepší. :)
Děkuju :).
VymazatSpíš to byla velká zkušenost, sice bohužel ta špatná, ale co nadělám. Jsem ráda, že to je za mnou a doufám, že teď to bude už jenom lepší..
Ono se to nezdá, ale člověk se snaží nestresovat, být v pohodě, tak nějak to překousnout, ale tělo ho stejně neposlouchá a dělá si co chce :/
Wow, tak to jsem ani nepobrala, že jsi měla až takovéhle problémy tam.. divím se, že jsi vydržela tak dlouho.. V tomhle tě obdivuju a myslím si, že bys je měla i přes to nahlásit, aby toto neudělali někomu dalšímu, který by to nemusel snést tak "dobře" jako ty... držím moc pěstičky, abys vydělala na USA a my se tam potkaly... good luck :-)
OdpovědětVymazatOno se to nezdá, člověk zmíní jen něco, ale když se to pak všechno sečetlo, tak z toho vzešlo tohle. Taky můj blog četla segra a rodiče tak jsem jim nechtěla přidělávat zbytečně starosti, proto jsem nepsala třeba o těch kamerách v předchozích článcích apod.
VymazatOno se to řekne celkem lehce nahlásit, ale já si myslím, že by to stejně nepomohlo. O mně taky nikdo nevěděl, že tam jsem tak nevím, jak by jim mohl někdo zabránit, aby tam měli další au pair. Leda že by jim někdo hlídal barák denodenně. Navíc pochybuju, že budou chtít další au pair. PO španělce Hm snad ani nehledala a pokud hledala tak si strašně stěžovala, jak ty holky tam vypadají neschopné a neberou to vážně. A po tom, co jsem jim já utekla, se v tom asi jen utvrdí. Pochybuju, že by si přiznali, že to byla jejich chyba.
Děkuju, už jsem něco vymyslela co a jak dál, ale o tom se rozepíšu asi v dalším článku :).
Teda ... já nemám prostě slov. Tvůj blog jsem již četla nějakou dobu a upřímně, už tenkrát jsem si říkala, že by mě ani nehlo makat tolik, jako ty. Ale tak říkala jsem si, že třeba je rodina fajn atd. Ale to co čtu teď je normálně ... normálně bych je nahlásila, udělala bych všechno snad aby za tohle zaplatili! Ale ono by to bylo asi stejně jedno. Úplně vím, jak ti muselo být, když řekl to see you next week, taky nejsem člověk, kterej by dělal podrazy, ale tohle je dsrný. Hrozně se těším na další článek a jak to dopadlo, doufám, že napíšeš brzo ... GOOD LUCK a držím fakt pěsti!!!
OdpovědětVymazatRodina byla fajn, možná proto jsem tu práci až tak neřešila..
VymazatJak jsem psala v komentáři předtím.. Myslím, že by nahlášení nepomohlo. Museli by je hlídat každý den, pokud by nechtěli, aby jim tam někdo pracoval. A ono se řekne lehce nahlásit, ale když už bych já do toho šla naplno, oni by šli taky. Bylo by to slovo proti slovu. Nemám nikoho, kdo by mi to mohl potvrdit. Jen au pair, kterým jsem to říkala, ale ty to taky neviděly na vlastní oči.
Teď jsem v ČR, mám to za sebou, celá ta věc je uzavřená a já se můžu aspoň posunout dál.
Určitě napíšu článek už tenhle týden, možná dneska.
Děkuju! :)
panebože, já vůbec nevím, co na tohle napsat...i když mám dost podobné zkušenosti, jen v Anglii
OdpovědětVymazatpřiletěla jsem sem před rokem a dvěma měsíci a vystřídala šest rodin...ne proto, že bych chtěla, ale proto, že to prostě jinak nešlo...v první rodině jsem byla služka za 60 liber týdně, kolikrát jsem neměla ani víkendová odpoledne volná, což jsem měla slíbené, když teda budu pracovat každý den v týdnu 12-13 hodin a o víkendu od 7am do 11am...když mě sebou vzali na nákupy, tak jsem musela hlídat holky a nosit jim tašky, ale pořád to je rodina, se kterou jsem stále v kontaktu, protože holky mi neuvěřitelně přirostly k srdci a HM byla v pohodě, když jsem jí oznámila, že bych chtěla odejít, dokonce mi poslední měsíc dávala týdně víc než 60 liber, původně jsem ale měla slíbených 80, že...tady jsem taky měla probůémy s jídlem...všechno bylo pro HD nebo děti, ale nic pro au pair, takže jsem kolikrát vůbec nejedla anebo třeba jenom ráno toast s džemem třeba nebo suchý...po dvou měsících jsem si začala jídlo kupovat, protože jsem sice byla zvyklá hladovět, ale ne v době, kdy jsem makala jako šroubeček, spala málo (protože HM chtěla, abych k holkám v noci vstávala) a k tomu všemu byla nemocná...celé tři měsíce v kuse...neměla jsem čas to vyležet nebo zajít k doktoru...
od třetí rodinky jsem ale utekla...odjela jsem na dva týdny na prázdniny k taťkovi a už se nevrátila...a proč? protože jsem každý den dostávala další nový úkol...a taky jsem se od začátku starala o psa, o kterém jsem neměla ani ponětí (a to jsme spolu mluvili na skypu jakou dobu a HM no. 3 mi ukazovala kocoura) a který byl víc než polovina mých responsibilities...a když mi zničila dvoje kalhoty, protože holka měla doma kamarády, se kterýma hrála hide and seek a šla i do mého pokoje, aniž by se kohokoliv zeptala a nechala otevřené dveře, tak HM řekla: she is just a puppy...nehledě na to, že mi HM vyhrožovala právníkama a že prostě s ní musím zůstat dva roky, že to požene víc, tak jsem prostě nemohla přijít a říct: I'm sorry, but I won't come back, because I'm not happy here...prostě to nešlo, měla jsem strach a když HM viděla, že si beru všechny věci, tak jsem jí řekla, že si chci hodně věcí nechat v ČR a ona mi to věřila, asi si myslela, že mám takový strach, že bych neodešla, ale já musela...sice se mi to vymstilo, ale to nevadí, ono se to jednou spraví, protože až se štěstí unaví, tak si sedne i na mě ;o)
a tobě přeji hodně štěstí v hledání rodinky a doufám, že další experience bude ta nejlepší, kterou budeš moct získat ;o)
Děkuju, koukám, žes to měla taky dost krušné, asi ještě víc než já. To mě mrzí :/. Úplně chápu, jak ti bylo. Člověk je v cizí zemi a je na všechno sám. Kolikrát tam sice někoho zná, ale vím, jak některé holky reagovaly. Napsala jsem jim o svém problému a ony prostě nikdy neodepsaly. A to jsme se třeba i viděly a třeba to byla i češka, ale prostě nezájem. Až pak jsem se během těch 2 měsíců seznámila s jednou au pair z Kanady, co tam byla, která mi pomáhala dost už jen tím, že jsem s ní mohla někam vypadnout, měla jsem s kým to probrat osobně a poradit se co dělat. Dokonce o tom řekla své HM a radila se s ní, co by bylo nejlepší. Sice to byla jen slovní pomoc, ale i to udělá hodně a člověk na to není pak tak úplně sám.
VymazatNechápu ty rodiny, co si myslí. Než tam jedeme tak nalžou člověku tolik věcí, podmínky vypadají skvěle a pak se ukáže, že to je jinak. Nevím, co si myslí, že tam člověk zůstane, když mu podmínky změní až tak.. Asi se bojí, že kdyby byli upřímní tak žádnou au pair nenajdou, ale stejně se jim to tam musí pak střídat, nebo některé holky fakt asi mají strach a nemají na výběr.. Je to smutné. Mně teda nijak nevyhrožovali, ale i tak jsem se bála toho, co by mohli udělat, že by mi nezaplatili za celý listopad, nebo že na to nějak přijdou a nechají mě někde bez peněz..
Děkuju! A nápodobně, nepochopila jsem z toho, jestli ještě au pair jsi nebo o tom ještě uvažuješ, ale uvidíš.. Všechny ty zkušenosti ti nikdo nevezme a určitě brzo se to promění v něco dobrého a to štěstí si sedne i na tebe, jak jsi psala :).
nevím, jestli jsem to měla krušnější než ty, ale každopádně, když jsem to četla, tak jsem jenom třeštila oči
Vymazatau pair ještě jsem, mám šestou rodinu, od které za 2 týdny odcházím, ale tady to není kvůli nějakému problému, ale kvůli tomu, že holek mamka zůstane s holkama doma
A jdeš k další rodině nebo už pojedeš domů? Ať tak či tak, přeju ti hodně štěstí :)
Vymazatjedu domů, ale vzhledem k tomu, že ani moje situace doma není nejrůžovější, tak se budu vracet, jen teda najít rodinku, mno...
Vymazattobě taky přeju hodně štěstí!
Ahoj, nenasla jsem tu na tebe zadny kontakt, rada bych taky vyjela do Holandska jako au pair a potrbovala bych poradit s par vecma :)
OdpovědětVymazatKdyztak napis na: capkovamarketa@gmail.com
Marketa
Ahoj, už jsem ti napsala :)
VymazatAhoj, včera jsem začla číst tvůj blog a nemůžu se od něj odtrhnout! Lepší jak knížka :-) I když škoda, že jsi získala tak blbě zkušenosi :-( Ale na druhou stranu, každá zkušenost je v něčem dobrá... Už od začátku jsem si říkala, že ta rodina je nějaká divná... Jsem zvědavá, jak to nakonec všechno dopadne, jdu honem číst dál :-)
OdpovědětVymazatAhoj, díky! Tohle vždycky potěší! :)) Sice byly blbé, ale jak říkáš.. Když na to koukám s odstupem času, ono to bylo i nakonec k něčemu dobré. Hlavně nebýt toho času stráveného tam, tak bych třeba neskončila u rodiny, kde jsem teď a kde se mám fajn.
VymazatTy se chystáš někam jako au pair nebo si na tenhle blog narazila náhodou?